Mýtus časného vstávání

Často narážím na to, že abyste byli úspěšní, musíte vstávat brzo. Toto je nebezpečný mýtus a neskonalá blbost! Naopak velice pravdivé je to, že musíte dobře spát.

Časné vstávání vs. dobrý spánek

Jak dobře se asi vyspíte, když vás uprostřed spánkového cyklu v 5 ráno probudí budík? Budete celí svěží? Nevím jak vy, já tedy ne. Ostatně pokud jste někdy zkoušeli pracovat na směny, dokážete si živě představit, jak strašnou paseku napáchají neustálé změny spánkového režimu. Existují vědecké práce, které výslovně poukazují na nebezpečné zdravotní následky podobného režimu.

Kdy jdete spát?

Pokud vstáváte časně, tak byste také měli jít časně spát. Za standard se považuje cca 8 hodin spánku, takže pokud vstáváte v 5, měli byste už v 9 večer spát! Jestli jen vstáváte brzo a spíte málo, pak spíte většinou špatně a dlouhodobá spánková deprivace se vám vymstí.

Vlastní zkušenosti

Jsem notorická sova, časné vstávání mě devastuje. Byly doby, kdy jsem musel vstávat ve 4 ráno, také jsem pracoval na nočních. Časně ráno klidně vstanu a funguju vcelku v pohodě do cca 10 hodin, ale pak usínám ve stoje. Nemůžu se soustředit a až do cca 5 odpoledne mě jakákoliv práce stojí enormní úsilí. Poté na pozdní odpoledne a večer ožívám, ale když si jdu unavený v 9 večer lehnout, do půlnoci nemůžu usnout. Fungoval jsem v tomto režimu (nedobrovolně) přes půl roku, takže to není přehozeným cyklem a podobné kraviny. Prostě mi to vadí. Stejně tak v létě samovolně spím okolo 7 hodin a vstávám podstatně dřív, zatímco v zimě spím 9 hodin a mám problém se probrat před 8 ráno.

Nedělejte si násilí

Takže se vykašlete na různé poučky, které tvrdí, že bez časného vstávání není úspěch. Ostatně třeba v Nástrojích titánů od Tima Ferrise najdete plno příkladů velmi úspěšných lidí, kteří nevstávají časně, přestože skřivani asi vedou. Není důležité vstát brzo, důležité je dobře se vyspat! Spát dost dlouho, mít dobrou postel, tmu a klid. Pokud se v noci házíte na mizerné matraci, svítí vám do postele světlo z ulice a 3x za noc vás něco vzbudí, rozhodně ráno moc svěží nebudete.

3 komentáře u „Mýtus časného vstávání

  1. Pravda pravda, úplne naprosto súhlasím s tvrdením – že najdôležitejšie je kvalitne a dobre spať a až potom to ostatné. Ono a treba si najmä vyskúšať – každý človek je iný a originálny, niekomu viac vyhovuje vstávať skoro ráno (ale súčasne s tým aj skôr isť večer spať) a niekomu viac vyhovuje vstávať neskoro a ,,ponocovať,, ísť spať o 1-2 v noci apod. Inač čo sa týka rôznej práce na smeny (nočná, denná, poobedná apod. ) tak ľuďom, ktorí takto pracujú vôbec nezávidím – ono keď je človek ešte mladý, tak to aj nejako zvláda ale postupom času ako roky naskakujú a aj odpracované roky takto tak – takýto režim si neskutočnú dať na zdraví – psychike a aj celom človeku vyžiada. Veď v podstate to sú novodobý ,,otroci,,.

  2. Já to mám se stáváním jako na houpačce, ale poslední půl rok se mi daří vstávat v 6:30 – 7:00. A je to fakt znát. Samozřejmě je důležité se dobře vyspat, ale když jsem vstával třeba v 9 nebo i půl 11, tak to bylo jako na houpačce. A tělo se zkrátka tomuhle režimu „naučí“ a pak vlastně už ani nevíme, že nám to škodí. Ale fakt škodí.

    Ale rozdíl mezi 5:00 a 7:00 ve vstávání nevidím. Mnohem důležitější je totiž trefit spánek od 23:30 do 4:00 a pak už je to jedno, takže jestli spíte od 9 do 4 nebo od 11 do 6 je jedno. Není to ale moc praktické, teda pro můj život. Prostě nemůžu chodit spát v devět, je to na mě moc brzo. Minimální doba spánku 7 hodin až 8 a půl. Cokoliv mín a víc je špatně, ale výjimečné porušení nevadí.

    A důležití je pravidelnost. Režim tělu hodně pomáhá i když jsem se tomu vzpíral taky x let. Jak se člověk naučí „přespávat“, tak je to špatné. Takovýto spaní 11 hodin, vstanete a šli byste si lehnout. To je zabijárna a většinou se do tohodle stavu dostanu po prochlastaný noci.

    Každopádně v kombinaci s titulkem to mýtus je, žádné ranní vstávání úspěch nezaručí. Ale dokáže to „správně nastartovat produktivitu“ a to už může k úspěchu vést. Ale ve spojení jak se to podává je to blbost. Naopak úspěchu může dosáhnout někdo, kdo spí do 12 odpoledne a chodí spát ve 4 ráno. O tomhle to prostě není. Pravidelné ranní vstávání bych spíš přiřadil k dobrému životnímu stylu.

    • Díky za postřehy. Za mě osobně to prostě moc nefunguje stylem „ráno vstanu a jsem svěží“ vs. „pozdě vstanu a nic neudělám“. Jasně, nespím do 11, ale taky nevstávám v 5. Tohle byla spíš reakce na jakousi podivnou módu hecovat se ke vstávání v nelidské časy, čím dřív tím lépe. Budíček 4:30 znamená jít 20:30 spát a to prostě většinou ani nejde.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *