Autorská práva a regulace EU

EU připravuje novou regulaci ohledně copyrightu, kterou snad nelze ani nazvat kontroverzní. Jedná se o neskutečnou šílenost, která popírá nejen reálné fungování mnoha věcí na internetu, ale je často v konfliktu i s autorským právem.

Podrobnější rozbor co konkrétně se navrhuje si můžete nastudovat na Lupě a Hospodářských Novinách.

Tohoto stavu jsme dosáhli zejména proto, že se na situaci okolo SW a digitálních děl desítky let úplně kašlalo a neřešilo se to. Reálné ochrany autorských práv se domohly pouze obří korporace či velké zájmové skupiny, jednotlivci nikoliv.

Zkusme si proto shrnout příčiny vzniku regulace, i to, proč je to vlastně celé špatně. Jedná se o velmi komplexní problém, který jsme vytvářeli přes 30 let. Žádné jednoduché a černobílé řešení neexistuje, berte to jako náměty k zamyšlení.

Proč máme autorská práva?

Většina lidí ani vlastně netuší, proč nějaká autorská práva existují, a považují je za jakýsi přežitek. Autoři jsou neřádi, kteří ostatní omezují a něco po nich chtějí, za co jako? Vůbec si neuvědomují, že tvorba kvalitního obsahu je neskutečně náročná na čas a často i velmi drahá (fototechnika, videotechnika, nahrávací studio, speciální SW a HW).

Nikdo si nemůže dovolit dlouhodobě tvořit špičkový obsah zadarmo. Dokonce i ty největší nadšence to po čase přestane bavit, popřípadě si to už prostě nemohou dovolit. Zejména, když na jejich práci vydělává někdo jiný.

Autorská práva máme právě proto, aby si autorská díla (texty, fotky, videa, hudbu, zdrojové kódy atd.) nemohl kdokoliv svévolně kopírovat a vydělávat na tom. Což dneska činí především sociální sítě, různé agregátory a Google.

A proč autoři nemůžou pracovat zadarmo a prostě sdílet své výtvory? Protože všichni ostatní – výrobci i poskytovatelé služeb – chtějí dostat zaplaceno. A autoři také potřebují z něčeho žít. Sdílená ekonomika nemůže fungovat tak, že sdílí jen někdo.

Příčina regulace je v pořádku

Ačkoliv se všichni rozčilují, původní záměr EU je z velké části naprosto v pořádku. Naprostá ignorace autorských práv ze strany uživatelů internetu i online korporací reálně dosáhla stavu, kdy je fakticky všudypřítomné a masivní rozkrádání obsahu chápáno jako standard.

Zde prosím nejde o to, že Google či Facebook ukáží první tři řádky a náhled vašeho příspěvku ve vyhledávání či na timeline. To je naopak ku prospěchu věci.

Bavíme se o tom, že Google například nutí tvůrce webů používat tzv. rich snippety, které mu umožňují scrapovat obsah stránky přímo do vyhledávání. Uživatel tak přímo vidí obsah a v podstatě nemá žádný důvod chodit na stránku autora obsahu! Tím Google efektivně odstřihne návštěvnost webů a drží ji u sebe, samozřejmě pak vydělává Google a autoři ne.

Stejně tak Facebook ochotně ignoruje virální stránky, které žijí čistě z vykrádání a agregování cizího obsahu, kdy místo na původního autora přesměrovávají návštěvníky k sobě. Správně by takové stránky měl okamžitě smazat, ale jelikož mu z jejich reklamních kampaní plynou tučné zisky, a navíc má obsah zadarmo, proč by to dělal? Takže na podobné weby sice prší desítky i stovky stížností ohledně rozkrádání obsahu, ale Facebook maximálně smaže nahlášený příspěvek a dál se tím nezabývá.

Zde jsme mimochodem u jádra problému – Facebook i Google se zuby nehty brání označení platforma. Jakmile by totiž uznali, že plní funkci platformy – tedy že nejen sdílí, ale i spravují, třídí, upravují či přímo tvoří obsah – spadaly by pod mnohem přísnější regulace v USA, kdy nesou přímou odpovědnost za porušení copyrightu.

Potom by místo nahlášení ukradené fotky autor prostě rovnou vyplnil copyright violation a Facebook by nesl plnou trestní i majetkovou odpovědnost, žádné vymlouvání na uživateli generovaný obsah by ho nezachránilo.

Nefunkční autorská práva?  

Na novelizaci autorských práv s ohledem na realitu internetu se kašlalo desítky let. Pamatuji debaty už v devadesátých letech, kdy se řešilo rozkrádání článků, fotek, hudby i filmů na internetu. Dalším obrovským problémem jsou samozřejmě zdrojové kódy k SW, na které nelze uplatňovat stejné předpisy jako na text knihy či fotku.

Autorská práva jsou vymyšlena poměrně dobře, nicméně vyžadují určité úpravy. Musí povolit rozumnou míru citací, například sdílení a zobrazování odkazů, titulků, snippetů a perexů. Musí také reagovat na vznik různých free a CC licencí, musí vyřešit problém SW a online citace fotek. Problémem jsou samozřejmě také nejednoznačné šedé zóny zákona, jako jsou obvyklé výmluvy na fair use či výukové a vzdělávací účely.

Největším problémem je ale (ne)vymahatelnost. Sociální sítě a velké agregátory v podstatě žijí z uživatelského obsahu, ale nenesou žádnou odpovědnost za masivní rozkrádání cizího obsahu. Navíc k tomu uživatele často samy vybízí a poskytují mu nástroje, učebnicovou ukázkou je třeba Pinterest. Možnost kontroly či nahlášení mizivá, možnost domoci se náhrady škody zcela nulová.

Nejde o nijak nicotné částky, reálné škody na nezaplacených licencích dosahují mnoha miliard USD ročně. Představte si, že by tyto částky (místo korporací a různých zlodějíčků) získávali autoři, kteří by tak mohli svobodně tvořit. Víte, kolik skvělého obsahu bychom pak měli všichni k dispozici? Víte, o kolik by obsah zlevnil, když by na jednu legálně prodanou licenci nepřipadalo deset ukradených?

Navrhovaná řešení dle EU

Regulace dle EU navrhuje radikální plošné restrikce a drakonické tresty. Často zcela nesmyslně a očividně bez znalosti fungování věci. A mnohdy jen duplikuje už dávno dalšími zákony vyřešené problémy.

Problémem navrhovaných represí je především jejich značná nekonkrétnost, plošné cílení a konflikty s řadou dalších předpisů, obdobně jako u GDPR. Kdokoliv tak bude moci nepohodlnou konkurenci napráskat úřadům, ti kreativnější dokonce závadný obsah sami nahrají.

Zavedení plošné a totální odpovědnosti provozovatelů webů za veškerý nahraný obsah už se řešilo před více jak dvaceti lety. Celkem pochopitelně zavedeno nebylo, protože odporuje samotné technické podstatě internetu, podobně jako nesmysly typu daň z odkazu.

Automatická kontrola obsahu

Připravovaná směrnice v podstatě nutí úplně všechny, aby kontrolovali veškerý nahraný obsah a nesli za něj plnou odpovědnost. To ale není technicky možné. Navíc regulace EU naráží právě na nejednoznačnou definici autorských práv, zmíněnou výše.

Samozřejmě se mluví o automatické kontrole obsahu. To ovšem bude fungovat jen velmi těžko, protože žádný algoritmus nedokáže nějak snadno odlišit regulérní citaci, náhled, či úryvek z díla pro účely kritiky a recenze. Algoritmus něco nějak vyhodnotí a váš web nebo byznys bez varování a bez možnosti odvolání najednou zmizí…

Nejrozumnější by bylo zavést funkční kontrolní mechanizmy, které umožňují nahlášení kradeného obsahu. Pak lze s ohledem na situaci nahlášení ignorovat, závadný příspěvek smazat a uživatele upozornit, anebo v případě masivního porušování autorských práv profily mazat a stránky vyřazovat z indexu vyhledávání. Pak by ani nebylo nutné řešit spory soudně, protože kradení obsahu by se jednoduše nevyplácelo.

Nicméně manuální kontrola bude také problém. Jednak se jedná o tak obrovské množství obsahu, že ho fakticky nijak jednoduše kontrolovat nejde. No a pak samozřejmě už máme zkušenosti s kontrolory z Facebooku i Googlu, kde se o nějaké objektivitě nedá ani uvažovat. A samozřejmě možnost jednání, odvolání či jakékoliv zpětné vazby je zcela nulová.

Proč by (i vám) mělo vadit kradení obsahu?

Pro běžného uživatele je kradení obsahu strašně příjemné a pohodlné. Za nic se neplatí, vše je k dispozici zdarma, že? Jenže v tomto modelu autoři nesou veškeré náklady, ovšem žádný nebo jen velmi omezený zisk. Většinu zisku zkasírují korporace, které využívají cizí obsah, který patřičně obalí reklamou.

A proč to vadí? Protože dochází k masivnímu přerozdělování zisku od autorů obsahu k agregátorům v podobě sociálních sítí, sdílecích platforem a Googlu. Autoři pochopitelně nežijí ze slunečního svitu. Pokud nedostanou zaplaceno, nemohou si dovolit tvořit obsah zadarmo, a půjdou dělat něco jiného. Anebo budou nuceni publikovat na uzavřené platformě a uživatel za obsah bude muset platit.

Když budete tyto problémy ignorovat, bagatelizovat nebo dokonce budete kradený obsah šířit, sami si škodíte. Čím více autorů bude doplácet na vykrádání obsahu, tím méně kvalitního obsahu budete mít zadarmo a tím více budete platit.

Kladivo dopadne opět vedle

Předpokládám, že výsledek regulace bude obdobný jako u tzv. koláčkového zákona (cookies) či GDPR. Původní záměr je legitimní a reaguje na skutečný a vážný problém.

Nicméně v obou případech bylo řešení nedomyšlené a mnohde velmi nekonkrétně formulované. V podstatě způsobilo neskutečnou paniku, zmatky a náklady pro jednotlivce, malé weby, OSVČ či malé firmy o pár lidech. Ty může nyní kdokoliv udat a riziko problémů je značné. Naopak jsou tyto regulace zcela bezzubé vůči korporacím typu Googlu a Facebooku, kvůli kterým to celé vzniklo. Bez problémů nařízení obcházejí či ignorují.

Obdobný stav nastane zřejmě i zde, kdy se korporace schovají za právní kličky a budou se hájit obřím množstvím obsahu, který nelze ručně kontrolovat. Servery přesuneme mimo EU na různé dceřinné firmy. Když něco praskne, tak to byl politováníhodný omyl a to vše užvatelé a jsou to ojedinělé případy a blablabla… Pak se na oko omluvíme, nasypeme si popel na hlavu, upravíme kontrolní algoritmy a jede se vesele dál. Tento scénář už nám pan Zuckerberg předvedl mnohokrát.

Problémem nejsou nějaké soukromé blogísky a pidiweby. Problémem jsou obří úložiště, sociální sítě a Google. Dokud nedonutíme především Facebook a Google převzít odpovědnost za masivní porušování autorských práv, kterého ochotně využívají k vlastnímu zisku, tak se řešení nedočkáme. Tato regulace tím řešením ale rozhodně nebude.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *