Autorská práva a regulace EU

EU připravuje novou regulaci ohledně copyrightu, kterou snad nelze ani nazvat kontroverzní. Jedná se o neskutečnou šílenost, která popírá nejen reálné fungování mnoha věcí na internetu, ale je často v konfliktu i s autorským právem.

Podrobnější rozbor co konkrétně se navrhuje si můžete nastudovat na Lupě a Hospodářských Novinách.

Tohoto stavu jsme dosáhli zejména proto, že se na situaci okolo SW a digitálních děl desítky let úplně kašlalo a neřešilo se to. Reálné ochrany autorských práv se domohly pouze obří korporace či velké zájmové skupiny, jednotlivci nikoliv.

Zkusme si proto shrnout příčiny vzniku regulace, i to, proč je to vlastně celé špatně. Jedná se o velmi komplexní problém, který jsme vytvářeli přes 30 let. Žádné jednoduché a černobílé řešení neexistuje, berte to jako náměty k zamyšlení.

Proč máme autorská práva?

Většina lidí ani vlastně netuší, proč nějaká autorská práva existují, a považují je za jakýsi přežitek. Autoři jsou neřádi, kteří ostatní omezují a něco po nich chtějí, za co jako? Vůbec si neuvědomují, že tvorba kvalitního obsahu je neskutečně náročná na čas a často i velmi drahá (fototechnika, videotechnika, nahrávací studio, speciální SW a HW).

Nikdo si nemůže dovolit dlouhodobě tvořit špičkový obsah zadarmo. Dokonce i ty největší nadšence to po čase přestane bavit, popřípadě si to už prostě nemohou dovolit. Zejména, když na jejich práci vydělává někdo jiný.

Autorská práva máme právě proto, aby si autorská díla (texty, fotky, videa, hudbu, zdrojové kódy atd.) nemohl kdokoliv svévolně kopírovat a vydělávat na tom. Což dneska činí především sociální sítě, různé agregátory a Google.

A proč autoři nemůžou pracovat zadarmo a prostě sdílet své výtvory? Protože všichni ostatní – výrobci i poskytovatelé služeb – chtějí dostat zaplaceno. A autoři také potřebují z něčeho žít. Sdílená ekonomika nemůže fungovat tak, že sdílí jen někdo.

Příčina regulace je v pořádku

Ačkoliv se všichni rozčilují, původní záměr EU je z velké části naprosto v pořádku. Naprostá ignorace autorských práv ze strany uživatelů internetu i online korporací reálně dosáhla stavu, kdy je fakticky všudypřítomné a masivní rozkrádání obsahu chápáno jako standard.

Zde prosím nejde o to, že Google či Facebook ukáží první tři řádky a náhled vašeho příspěvku ve vyhledávání či na timeline. To je naopak ku prospěchu věci.

Bavíme se o tom, že Google například nutí tvůrce webů používat tzv. rich snippety, které mu umožňují scrapovat obsah stránky přímo do vyhledávání. Uživatel tak přímo vidí obsah a v podstatě nemá žádný důvod chodit na stránku autora obsahu! Tím Google efektivně odstřihne návštěvnost webů a drží ji u sebe, samozřejmě pak vydělává Google a autoři ne.

Stejně tak Facebook ochotně ignoruje virální stránky, které žijí čistě z vykrádání a agregování cizího obsahu, kdy místo na původního autora přesměrovávají návštěvníky k sobě. Správně by takové stránky měl okamžitě smazat, ale jelikož mu z jejich reklamních kampaní plynou tučné zisky, a navíc má obsah zadarmo, proč by to dělal? Takže na podobné weby sice prší desítky i stovky stížností ohledně rozkrádání obsahu, ale Facebook maximálně smaže nahlášený příspěvek a dál se tím nezabývá.

Zde jsme mimochodem u jádra problému – Facebook i Google se zuby nehty brání označení platforma. Jakmile by totiž uznali, že plní funkci platformy – tedy že nejen sdílí, ale i spravují, třídí, upravují či přímo tvoří obsah – spadaly by pod mnohem přísnější regulace v USA, kdy nesou přímou odpovědnost za porušení copyrightu.

Potom by místo nahlášení ukradené fotky autor prostě rovnou vyplnil copyright violation a Facebook by nesl plnou trestní i majetkovou odpovědnost, žádné vymlouvání na uživateli generovaný obsah by ho nezachránilo.

Nefunkční autorská práva?  

Na novelizaci autorských práv s ohledem na realitu internetu se kašlalo desítky let. Pamatuji debaty už v devadesátých letech, kdy se řešilo rozkrádání článků, fotek, hudby i filmů na internetu. Dalším obrovským problémem jsou samozřejmě zdrojové kódy k SW, na které nelze uplatňovat stejné předpisy jako na text knihy či fotku.

Autorská práva jsou vymyšlena poměrně dobře, nicméně vyžadují určité úpravy. Musí povolit rozumnou míru citací, například sdílení a zobrazování odkazů, titulků, snippetů a perexů. Musí také reagovat na vznik různých free a CC licencí, musí vyřešit problém SW a online citace fotek. Problémem jsou samozřejmě také nejednoznačné šedé zóny zákona, jako jsou obvyklé výmluvy na fair use či výukové a vzdělávací účely.

Největším problémem je ale (ne)vymahatelnost. Sociální sítě a velké agregátory v podstatě žijí z uživatelského obsahu, ale nenesou žádnou odpovědnost za masivní rozkrádání cizího obsahu. Navíc k tomu uživatele často samy vybízí a poskytují mu nástroje, učebnicovou ukázkou je třeba Pinterest. Možnost kontroly či nahlášení mizivá, možnost domoci se náhrady škody zcela nulová.

Nejde o nijak nicotné částky, reálné škody na nezaplacených licencích dosahují mnoha miliard USD ročně. Představte si, že by tyto částky (místo korporací a různých zlodějíčků) získávali autoři, kteří by tak mohli svobodně tvořit. Víte, kolik skvělého obsahu bychom pak měli všichni k dispozici? Víte, o kolik by obsah zlevnil, když by na jednu legálně prodanou licenci nepřipadalo deset ukradených?

Navrhovaná řešení dle EU

Regulace dle EU navrhuje radikální plošné restrikce a drakonické tresty. Často zcela nesmyslně a očividně bez znalosti fungování věci. A mnohdy jen duplikuje už dávno dalšími zákony vyřešené problémy.

Problémem navrhovaných represí je především jejich značná nekonkrétnost, plošné cílení a konflikty s řadou dalších předpisů, obdobně jako u GDPR. Kdokoliv tak bude moci nepohodlnou konkurenci napráskat úřadům, ti kreativnější dokonce závadný obsah sami nahrají.

Zavedení plošné a totální odpovědnosti provozovatelů webů za veškerý nahraný obsah už se řešilo před více jak dvaceti lety. Celkem pochopitelně zavedeno nebylo, protože odporuje samotné technické podstatě internetu, podobně jako nesmysly typu daň z odkazu.

Automatická kontrola obsahu

Připravovaná směrnice v podstatě nutí úplně všechny, aby kontrolovali veškerý nahraný obsah a nesli za něj plnou odpovědnost. To ale není technicky možné. Navíc regulace EU naráží právě na nejednoznačnou definici autorských práv, zmíněnou výše.

Samozřejmě se mluví o automatické kontrole obsahu. To ovšem bude fungovat jen velmi těžko, protože žádný algoritmus nedokáže nějak snadno odlišit regulérní citaci, náhled, či úryvek z díla pro účely kritiky a recenze. Algoritmus něco nějak vyhodnotí a váš web nebo byznys bez varování a bez možnosti odvolání najednou zmizí…

Nejrozumnější by bylo zavést funkční kontrolní mechanizmy, které umožňují nahlášení kradeného obsahu. Pak lze s ohledem na situaci nahlášení ignorovat, závadný příspěvek smazat a uživatele upozornit, anebo v případě masivního porušování autorských práv profily mazat a stránky vyřazovat z indexu vyhledávání. Pak by ani nebylo nutné řešit spory soudně, protože kradení obsahu by se jednoduše nevyplácelo.

Nicméně manuální kontrola bude také problém. Jednak se jedná o tak obrovské množství obsahu, že ho fakticky nijak jednoduše kontrolovat nejde. No a pak samozřejmě už máme zkušenosti s kontrolory z Facebooku i Googlu, kde se o nějaké objektivitě nedá ani uvažovat. A samozřejmě možnost jednání, odvolání či jakékoliv zpětné vazby je zcela nulová.

Proč by (i vám) mělo vadit kradení obsahu?

Pro běžného uživatele je kradení obsahu strašně příjemné a pohodlné. Za nic se neplatí, vše je k dispozici zdarma, že? Jenže v tomto modelu autoři nesou veškeré náklady, ovšem žádný nebo jen velmi omezený zisk. Většinu zisku zkasírují korporace, které využívají cizí obsah, který patřičně obalí reklamou.

A proč to vadí? Protože dochází k masivnímu přerozdělování zisku od autorů obsahu k agregátorům v podobě sociálních sítí, sdílecích platforem a Googlu. Autoři pochopitelně nežijí ze slunečního svitu. Pokud nedostanou zaplaceno, nemohou si dovolit tvořit obsah zadarmo, a půjdou dělat něco jiného. Anebo budou nuceni publikovat na uzavřené platformě a uživatel za obsah bude muset platit.

Když budete tyto problémy ignorovat, bagatelizovat nebo dokonce budete kradený obsah šířit, sami si škodíte. Čím více autorů bude doplácet na vykrádání obsahu, tím méně kvalitního obsahu budete mít zadarmo a tím více budete platit.

Kladivo dopadne opět vedle

Předpokládám, že výsledek regulace bude obdobný jako u tzv. koláčkového zákona (cookies) či GDPR. Původní záměr je legitimní a reaguje na skutečný a vážný problém.

Nicméně v obou případech bylo řešení nedomyšlené a mnohde velmi nekonkrétně formulované. V podstatě způsobilo neskutečnou paniku, zmatky a náklady pro jednotlivce, malé weby, OSVČ či malé firmy o pár lidech. Ty může nyní kdokoliv udat a riziko problémů je značné. Naopak jsou tyto regulace zcela bezzubé vůči korporacím typu Googlu a Facebooku, kvůli kterým to celé vzniklo. Bez problémů nařízení obcházejí či ignorují.

Obdobný stav nastane zřejmě i zde, kdy se korporace schovají za právní kličky a budou se hájit obřím množstvím obsahu, který nelze ručně kontrolovat. Servery přesuneme mimo EU na různé dceřinné firmy. Když něco praskne, tak to byl politováníhodný omyl a to vše užvatelé a jsou to ojedinělé případy a blablabla… Pak se na oko omluvíme, nasypeme si popel na hlavu, upravíme kontrolní algoritmy a jede se vesele dál. Tento scénář už nám pan Zuckerberg předvedl mnohokrát.

Problémem nejsou nějaké soukromé blogísky a pidiweby. Problémem jsou obří úložiště, sociální sítě a Google. Dokud nedonutíme především Facebook a Google převzít odpovědnost za masivní porušování autorských práv, kterého ochotně využívají k vlastnímu zisku, tak se řešení nedočkáme. Tato regulace tím řešením ale rozhodně nebude.

Jak je to s novými pravidly na Facebooku?

Především, nic až tak zásadního se nemění. Hlavní úprava se týká personalizace reklamy, což je akorát k tomu, aby vám FB mohl lépe lézt do soukromí. Dále se provedly jisté kosmetické změny nastavení soukromí, které má být údajně více přehledné – nicméně stále je to jednoduše zoufalství. Nově také může FB šmírovat chat, což už ovšem dávno dělá, teď to bude oficiálně.

Jak je to s nahraným obsahem? Prý bude majetkem FB?!

Aby nedošlo k omylu, veškerý nahraný obsah už je majetkem FB a vždy to tak bylo! Pouze se nad tím doposud nikdo nepozastavoval. Úplně stejně to dělají všechny ostatní sociální sítě s výjimkou 500px. Zneužívají svého postavení, úmyslně obchází autorský zákon a schovávají se za DMCA. Je to proto, že jim kradení obsahu ze strany uživatelů vyhovuje a přináší masivní návštěvnost – a tím pádem i velké zisky. I velmi střídmé odhady tvrdí, že jen FB způsobuje ročně autorům škody ve výši desítek miliard dolarů. To je například několikanásobek obratu všech fotobank dohromady!

Má vliv prohlášení na FB?

Ne, vložení jakéhokoliv prohlášení na FB vliv nemá! Je to hoax – vliv má jedině zrušení celého účtu! Pokud s podmínkami nesouhlasíte, pak prostě FB nepoužívejte. Anebo to dělejte chytře, pár tipů je dále v textu.

Mohu nahraný obsah z FB smazat?

Nahraný obsah smazat můžete, ale protože jste FB poskytli nezrušitelnou, nekonečnou a hlavně převoditelnou licenci úplně ke všemu, je vám to houby platné! FB může s vaším obsahem libovolně nakládat i po zrušení účtu nebo smazání obsahu.

Ale obsah se přece neprodává! Vážně?

Typická představa naivních uživatelů. Aby bylo jasno, s vašim soukromím a osobními údaji se kšeftuje už roky. A velice výnosně. A že se neprodávají fotky a videa? Pinterest už nahrané fotky prodává. Autorům samozřejmě nic neplatí a ani neřeší, zdali má vůbec obsah legálně – což obvykle nemá. Pobouření vzbudil i prodej fotek v CC licenci ze strany Flickr. Že by uživatelům konečně docvaklo, že CC licence znamená, že kdokoliv může jejich fotky komerčně využívat a jim nedá ani halíř? Budíček!

Jak používat FB a nevydat obsah?

Pro mnoho z online podnikatelů je samozřejmě FB denní chleba a nelze ho ignorovat. Ovšem s ohledem na krajně neetický (a v mnoha zemích i nezákonný) přístup FB je třeba použít podobně férový přístup. Fotky, videa i články zásadně nahrávejte jen jako odkaz. Pokud už musíte opravdu přímo nahrát fotky, pak jedině zmenšené (já používám širší stranu 650 pixelů), v nízké kvalitě (JPG 8-9 max.) a hlavně s výrazným vodoznakem, aby každého virálního zmetka přešla chuť krást. Video zásadně pouze linkujte z Vimeo nebo Youtube. Nepište delší texty, raději pište (mikro)blog a vložte odkaz.

Zdaleka nejde jen o Facebook!

Z výše uvedeného a odkazovaných článků by mělo být jasné, že se jedná o rozsáhlý a velmi nepříjemný obecný problém s přístupem korporací k autorským právům. Sociální sítě, Google a různé agregovací a virální weby vydělávají neskutečné cifry na kradení a šíření cizího obsahu. Pro všechny zúčastněné (kromě autorů samozřejmě) je to báječný byznys a bez velice tvrdého zásahu zvenčí bude fungovat dál. Podle mého názoru jsou miliardové pokuty pro Google či Facebook značně nepravděpodobné, protože už léta porušují celou hromadu zákonů a nic se neděje. Řeší se maximálně žabomyší spory o perexy z online novin, přitom celý problém je mnohem větší a složitější.

Jak mě okradl virál

Vzácně se někdo zamýšlí nad tím, že různé virální weby a sociální fan stránky jsou v podstatě čistý parazitizmus. Vykrádají cizí obsah ve velkém, sdílí kde se dá a stovky tisíc fanoušků se jen hrnou. Problém začíná být poněkud reálnější, když podobná stránka vyrabuje váš obsah.

Jak to začalo

Prohlížím tak nějaké novinky na FB a jejda, vidím povědomou fotku. Copyright tam napsaný je (je třeba se na něco vymlouvat, kdyby náhodou nějaký autor držkoval), ale odkaz na zdroj už samozřejmě ne. Tuto konkrétní fotku Víti Snášela jsem (v podobě odkazu z mého webu, kde je nahraná!) dával na FB o dva dny dřív. Zabrousil jsem teda na původce a ejhle, klasická virální stránka! Žádný vlastní obsah, vše pečlivě vyrabováno z cizích webů. Zato krásných 270.000+ fanoušků. Víťova fotka má přes 3200 lajků a 845 sdílení. Originál má celé 3 lajky, super… A mimochodem cílový web je klasický nedodělaný agregátor, obsah komplet vykradený jinde a prošpikovaný reklamou. V rámci přípravy článku jsem tutéž fotku našel v agregátoru fotek na Tumblr a mohli bychom pokračovat.

spinel

Proč mi to vadí?

Podobný parazitický systém je bohužel od úspěchu Viralnovy zcela běžný. Lidi masivně vykrádají cizí obsah a „agregují“ ho na svých sociálních profilech. Ti blbější tím končí, ovšem většina samozřejmě takto získává traffic, který přeposílá na svůj web. Ten je pochopitelně patřičně vyzdobený množstvím reklamy. Šikovní takto vydělávají i několik tisíc dolarů denně. Zatímco původní web i autoři utřou hubu. Škoda je hned několikanásobná. Přijdete o traffic a tím i o výdělek, protože vám virál přímo konkuruje vaším vlastním obsahem! Když uděláte lepší, prostě ho zase ukradne. Druhý problém je to, že nahrají přímo fotku na sociální síť a díky tomu se fotka stane majetkem sociální sítě. Nikdo absolutně neřeší, že vůbec nemají právo něčí cizí fotku nahrávat. Vzápětí koluje po síti v tisících neautorizovaných kopií a samozřejmě bez odkazu. Časem pak i bez autora, který se jaksi vytratí…

Bezmězně mi vadí, že sociální sítě tento systém výslovně podporují, přestože je jasně protizákonný. A taky mi vadí, že podobné weby okamžitě nekoupí sandbox a zrušení AdSense účtu. Pro velké partnery asi platí jiná pravidla a velký Google nad nějakým tím masivním vykradením obsahu přivře oko. Ostatně sám má také velmi zvláštní přístup k autorským právům, která se přiohnou kde je třeba…

Poučení

Podobní zmetci vás denně připraví o slušné peníze a nejde tomu nijak rozumně zabránit. Všem kromě okrádaných to vyhovuje, bohužel. Přepočteno podle mých reálných statistik prokliků mě jen tahle fotka a jedno sdílení na virálním webu mohlo vydělat 100-300 Kč. Protože se ovšem odkaz kamsi vytratil, výdělek se nekoná. Respektive koná, ale shrábne ho někdo jiný. Proto opět opakuju – NIKDY na sociální sítě nenahrávejte přímo fotky. A u všech fotek na internetu zcela nemilosrdně vkládejte copyright a hlavně URL. Díky podobným virálním zlodějíčkům tak získáte alespoň nějaký drobný traffic.