Jak se vydařil rok 2015?

Rok 2015 byla jízda a přestože se nepodařilo dosáhnout plánovaných cílů, dosáhl jsem spousty jiných věcí. Podařilo se mi významně posunout a ujasnil jsem si další směřování. Příští rok bude obnášet mnoho změn, ale i dotažení řady rozdělaných věcí. Už se těším!

2015-report

Kde jsem zabodoval

Lépe zvládám organizaci práce a daří se mi držet směr, i když prokrastinace je pořád problém. Omezil jsem různé charitativní aktivity a nesmysly, snažím se zaměřit na to podstatné. Hodně jsem omezil rozčilování se s maličkostmi nebo věcmi, které nezměním.

Naučil jsem se lépe analyzovat klíčová slova, lépe psát články, pracovat s WordPressem, zamakal jsem na linkbuildingu a SEO znalostech. Konečně jsem si udělal větší pořádek v projektech a organizaci pomocí Trello. Lépe zvládám outsourcing a práci s lidmi. V průběhu roku pro mě pracovalo asi 10 lidí, 3 z nich využívám průběžně pořád.

Určitě jsem udělal velký skok v sociální propagaci, podařilo se mi získat desetitisíce návštěvníků z Redditu a také Facebook šlape pěkně. Velkým pomocníkem je služba Hootsuite, která mi ušetří neskutečné množství času a mám ji za akčních $3,63 měsíčně.

Co mi moc nešlo

Na řešení technických záležitostí, nápady a vymýšlení různých vychytávek a novinek jsem dobrý. Bohužel, zase monetizaci projektů vážně neumím. V affilu a PPC se mi stále moc nedaří, ani s prodejem PR článků a e-booku to není slavné.

Měl bych také omezit multitasking a řešení blbostí – a místo toho se naplno soustředit na dotahování důležitých věcí a včasnou likvidaci těch neperspektivních.

Focení

Fotobankám jsem se věnoval i nevěnoval. Nafotil jsem toho docela dost a něco opravdu stojí za to. Bohužel s finálním zpracováním do HDRI a publikací už to je poněkud slabší. Také jsem natočil několik desítek krátkých videí a naučil jsem se skládat full HD časosběry. I tady je zádrhel v postprocesu.

Úspěšně jsem založil fotoblog burivalphotography.com, který mě má zejména donutit průběžně a pravidelně upravovat fotky. To se sice úplně nedaří, ale částečně tuto funkci plní a sbírá první návštěvníky. Fotky ve webovém rozlišení můžete použít zadarmo, časem chci nabídnout i prodej tematických balíčků fotek v plném rozlišení.

Hlavní projekt – MineralExpert.org

Přestože mám projektů celkem dost, drtivá většina práce padla v roce 2015 na mineralexpert.org. Tento projekt spojuje můj zájem o minerály s focením a IT. Vidím v něm největší potenciál a nejvíc mě baví. Českou verzi na rockhound.cz jsem fakticky pouze udržoval, ovšem alespoň jsem na subdoméně vytvořil na hraní e-shop s minerály a už vydělal pár tisíc.

I když byly problémy se sháněním redaktorů a tvorba obsahu šla pomaleji než bych chtěl, podařilo se od konce srpna udržet solidní tempo jednoho článku týdně. Psaní odbornějších článků řeším sám a opravuje to po mně americká korektorka, část článků dodává americká copywriterka. Můj nejúspěšnější článek zaznamenal přes 13 tisíc přečtení. Získal jsem slušné zahraniční kontakty a další spolupráce je v procesu.

S vývojem samotného webu jsem příliš nepokročil, protože se funkce programátora projektu ujal Eddie Stankovič. Hmatatelné výsledky budou k vidění až/už v prvním kvartále 2016. Eddie v podstatě celý web napsal téměř znovu a vyřešil většinu chyb v původním návrhu, který byl jakýmsi postupně nabalovaným a nekonzistentním slepencem. Databáze je optimalizovaná a pořádně znormalizovaná, rozhraní bude responzivní, web dostane SSL, je opravená integrita rejstříků a slovníků a pořádný boost čeká i CMS. Přibudou nové profily uživatelů, vlastní galerie a plno dalších vychytávek.

Ostatní projekty

Photographingminerals.com jsem přehodil na wordpress a napsal jsem jeden nový článek. E-book se příliš neprodával, ale jako úplně pasivní příjem několika set korun měsíčně to není špatné. Zatím mám osnovu druhého a podstatně rozšířeného vydání i náměty na články, teď už to jenom napsat.

Zahradnikralovstvi.cz má velký potenciál a roste skoro samo, bohužel nemám v současnosti kapitál na jeho větší rozvoj. Nasadil jsem PPC a začíná něco málo vydělávat, takže na investice ještě určitě dojde. Ostatní projekty byly až na drobnou údržbu prakticky u ledu.

Na další weby už bohužel zbylo výrazně méně času. Blogy stockphotography.cz a dadajax.net jsem průběžně trochu aktualizoval a zapracoval jsem na drobných úpravách. Oba weby se bez problému zaplatily, ale roční zisk je v řádu stokorun a nezaplatí ani údržbu. Na minisite jsem pouze změnil design na responzivní, ale k obsahu už jsem se nedostal. Ke konci roku jsem koupil za pár stovek herní affilweb bozihry.cz, ale také už jsem se k němu nedostal.

Cestovatelský web v angličtině jsem začal tvořit, mám v šuplíku asi 10 slušných článků a hromadu fotek. Už asi měsíc nemám nápad na hezkou doménu a ani žádnou pěknou expirovanou jsem neodchytil. Naopak na PBN jsem se vědomě vykašlal. Po nastudování správné tvorby a nezbytných nákladů jsem došel k přesvědčení, že se mi rozhodně více vyplatí tyto prostředky investovat do guestpostů na tematických webech.

Věda a výzkum

Pravidelní čtenáři asi tuší, že kromě online podnikání dělám také doktorát z geologie. V roce 2015 jsem měl v plánu napsat impaktový článek (= do významného mezinárodního časopisu), což se úplně nepodařilo a zatím na něm pouze pracuji. Nicméně jsem spoluautorem dvou recenzovaných článků (= méně významných) a zúčastnil jsem se dvou solidních mezinárodních konferencí. Mezi zajímavou zkušenost patří také měsíční stáž na univerzitě ve Vídni, kde jsem si mimo jiné naplno užil digitální nomádství. Podařilo se také získat jeden menší univerzitní grant, který mi poněkud vylepšil rozpočet. Mám splněny všechny prezenční povinnosti a hotové téměř všechny analýzy, tak se můžu věnovat už pouze psaní článků. Stipendium mi běží ještě do října 2016, takže mým cílem v dalším roce je především zpracovat dosavadní výsledky do ucelené podoby a publikovat je. Doktorát už určitě ve standardní době 4 let nedokončím, ale vše je na dobré cestě k dokončení v roce 2017.

Finance

Z hlediska příjmů z podnikání jsem na tom byl v roce 2015 prakticky stejně jako loni. Přesto však na stejný výdělek pracuji výrazně méně. Můj růst omezilo především studium, které spotřebovalo enormní množství času. Na druhou stranu jsem však získal slušnou sumu navíc z menšího grantu a stipendia za tvůrčí činnost. Pokud bych to započetl do výdělku, pak jsem letos vyrostl o cca 20 %.

Obrovskou úlevou je doplacení úvěru a kreditní karty, což mi uspoří několik tisíc měsíčně. Na zlepšení financí se také projevila dlouhodobá práce na snižování výdajů – přechod k bance bez poplatků, zlevnění tarifů na mobil i internet a úspora na energiích.

Kam dál?

Jednou z priorit je dotáhnout rozdělaný impaktový článek k dizertaci a začít nejméně jeden další. Rád bych se také zbavil státní zkoušky.

V osobním životě bych rád poněkud zlepšil efektivitu a omezil prokrastinaci a zbytečnosti. Ve sportu bych konečně měl dát těch 1000 km za rok na kole, rád bych nějaké větší hory a blíží se také zkoušky na 3. kyu v aikidu. Určitě se chci víc hýbat a omezit sezení u PC.

V projektech se chci zaměřit především na mineralexpert.org a jeho další rozvoj. V roce 2016 budeme projekt výrazně rozšiřovat o různé funkce, v plánu jsou vlastní saas a produkty. Chci víc práce delegovat a dotáhnout plno rozdělaných věcí.

Plnění cílů na rok 2015 – aneb znovu a lépe 🙂

– pořád ještě chci vydělávat z podnikání 21.000 měsíčně (NE)
– konečně rozjet affil a vydělat alespoň 10.000 Kč (NE, drobné zlepšení)
– zdvojnásobit výdělky z PPC (NE, naopak propad)
– navýšit fotobankové portfolio na 1500 fotek (NE, dosaženo 1064)
– vybudovat kvalitní PBN alespoň o 5 webech (NE, nemá smysl)
– překonat s mineralexpert.org návštěvnost i výdělky rockhound.cz (NE, plichta)
– rozjet e-shop a prodat za alespoň 30.000 Kč (NE, vyděláno cca 3000 Kč)
– udělat malý anglický travel web, který se zaplatí (NE)
– prodat alespoň 100 kopií e-booku (NE, prodáno asi 10 kopií)
– napsat impaktovaný vědecký článek (NE, ale na dobré cestě)
– ujet 1000 km na kole (NE, ujeto 97 km)
– složit zkoušky na 3. kyu v aikidu (NE, ale na dobré cestě)
– a to nejpodstatnější, vzít přítelkyni na dovču (NE, no comment)

Cíle na rok 2016

– dovolená s přítelkyní, už si ji fakt zaslouží
– konečně pokořit $1000 měsíčně z podnikání
– rozjet affil a vydělat aspoň 10.000 Kč
– navýšit fotobankové portfolio na 1500 fotek a videí
– tržba v e-shopu nad 30.000 Kč
– prodávat vlastní fyzický produkt
– spustit vlastní online službu
– napsat impaktovaný vědecký článek
– složit státní zkoušku
– ujet 1000 km na kole

Další reporty

Jarek Mikeš – online podnikatel
Milan Pichlík – affiliate katalogy
František Szabó – online podnikatel
Jirka Rostecký – online podnikatel
Michal Hardyn – online podnikatel
Peter Chodelka – online podnikatel
Ahyde – trošku jiná podnikatelská liga
Martin Matějka – SEO konzultant
Daniel Gottwald – SEO konzultant a marketér
Miloš Lácha – SEO konzultant
Václav Kantor – B2B, HR, vyjednávání
Michal Kurečka – affil a e-shopy
David Nogol – portrétní fotograf
Petra Milulášková – e-shopy a affil
Vlastimil Ott – správa wordpress webů
Štefan Kuska – affil weby
Roland Vojkovský – online marketing
Tomáš Auer – fotograf
Viktor Hanáček – online podnikatel a fotograf
Kamil Staš – affil weby

Jak si nepůjčit peníze – Skrblíkův seriál 3

Finance jsou v podnikání velice zásadní faktor. Dnes je strašně populární si na cokoliv půjčovat a každý dělá start-up. Půjčit si peníze umí každý blbec, ovšem se splácením to pak je často poněkud horší. Tvrdá pravda je ta, že se dost často něco nepovede a většina podniků a nápadů zkrachuje. Takže pár mých postřehů k půjčkám a nějaké ty osobní zkušenosti.

Půjčovat či ne?

Leckdo tvrdí, že to v podnikání bez půjček nejde, úvěr či investor vás nakopnou atd. Je to všechno pěkné, ale je tu skrytý pákový efekt. O co rychleji jdete nahorů, o to rychleji jdete dolů i s úroky a to doslova. Díky poplatkům a tučným úrokům neváhejte k případnému dluhu přičíst 20-30 %. Půjčovat si více než malý podíl z celkového podnikání je podle mě naprostá pitomost. Raději začít pomalu, stabilně, vychytat chyby a pak škálovat. Škálování neefektivity díky půjčce je akorát záruka rychlého pádu na hubu.

Jak do dluhové pasti?

Že vám se to nestane? Že vše máte pevně v rukou? Omyl! Stačí když se sejde několik malérů najednou a místo tisícovky přebytku jste měsíčně tisíc v mínusu a už se sunete dolů. Většina lidí samozřejmě nerozpozná včas hrozící riziko a místo razantního uskromnění překlenou hrozící malér dalším úvěrem. A než se nadějete, splácíte jednu půjčku druhou a jste v kolotoči dluhů až po uši. Začnou lítat pokuty za pozdní platby, penále za odvody a věřitelé vás mají v hrsti. Stačí další problém nebo zákazník nezaplatí a jste v exekuci.

Není nad osobní zkušenost

Že jsou to jen takové řeči? Kdysi jsem také měl skvělý nápad. Bohužel provedení už tak skvělé nebylo. Za subdodávky a další náklady jsem vysolil cca 140 tisíc. Časem přibyla kreditka, úvěr na fototechniku (která na sebe opravdu vydělala), z minula ještě studentský úvěr. Projekt sice časem krachnul, ale měl jsem dostatečný plat a příjem za fotky, takže jsem to bez problémů splácel. Pak najednou se dostala firma do srabu a už bylo veselo. Přešel jsem naplno na živnost a bez pomoci dalších lidí bych téměř jistě skončil v exekuci. Kamarád se podobně dostal do problémů kvůli nezaplacené práci. Dotyčný se z dluhů vyzul přes právní kličky a kamarád pak bydlel dva roky ve sklepě, protože neměl ani na ubytovnu. Následky na rodinný život asi není třeba příliš rozvádět. Vám se to nestane? Takových už jsou tisíce v exekuci…

Happy end?

Trvalo 3 roky než jsem se vyhrabal z nejhoršího. Zdaleka ještě nejsem za vodou, ale zvládám platit splátky včas, půjčku za nepovedený podnik a jeden spotřebitelský úvěr jsem zcela doplatil. Pořád je to ale zátěž, která mě citelně brzdí. Takže až zas uvidíte skvělý úvěr, výhodnou nabídku, investici nebo dostanete úžasný nápad na start-up, pořádně se zamyslete. Co když se to podělá? Tím myslím úplně podělá – přijdete o práci, zákazníci nezaplatí, nabouráte auto a ještě skončíte na dva měsíce marod? Mít úžasný nápad je fajn, půjčit si na to peníze je snadné. Ale většina firem a start-upů neuspěje, takže bych s tím radši počítal předem.

Taktika úvěrování

Pokud potřebujete překlenout občasná hluchá období, je ideálním produktem kreditka s dlouhým bezúročným obdobím a solidními bonusy za obrat. Sice má vyšší úroky než třeba kontokorent, ale při včasném splácení je neplatíte vůbec. Pro dlouhodobé půjčky větších částek je nejlepší rozumný úvěr s co nejnižším úrokem a možností předčasného splacení a mimořádných splátek bez sankcí. Před podepsáním půjčky si ověřte, že slibované snížení splátek, doplacení bez sankcí či vynechání splátek jsou opravdu v praxi možné – banky mají často milion výmluv a právních kliček jak vás podobných výhod zbavit a s chutí vás sedřou z kůže!

Pokud trpíte finanční nekázní a máte problém se včasným splácením, pak vás kontokorent nebo klasický úvěr oholí o tučné úroky + hromadu pokut za pozdní splátky, které vám celkový dluh výrazně zvednou. Vytloukání dluhu dluhem je už téměř jistá cesta do pekla.

Splácení

Při větším počtu dluhů (třeba kontokorent + kreditka + úvěr) se zásadně zbavte jako prvního toho s největšími poplatky a úroky. Pokud ale (dočasně) nezvládáte platit vše naráz, je lepší zaplatit maximum splátek a tu největší vynechat. Tím si ušetříte placení vícero pokut za pozdní platbu a zaplatíte jen jednu – záleží samozřejmě i na výši pokut za pozdní platby.

Když už jde tlusté do tenkého, uvažujte o možnosti snížení či vynechání splátek. Pokud máte dostatečný příjem a máte například nevýhodnou kreditku či drahý kontokorent, pouvažujte o konsolidaci. Není to však univerzálně výhodné řešení – může vám sice snížit splátky, ale ve výsledku může vyjít dráž! Rozhodně je však lepší něco přeplatit na úrocích než každý měsíc stresovat a platit pokuty.

Obvyklé chyby u PR článků a tipy na zlepšení

V poslední době se mi sešlo větší množství poptávek po PR článcích. Některé jsem psal sám, část však dodali sami inzerenti. V následujícím článku je drobné zamyšlení nad pojetím PR článku a nad častými chybami.

Produktová fotografie podzimního aranžmá z květin a plodů na bílém pozadí

Kvalitní fotky mohou PR článek výrazně vylepšit

Jde o SEO nebo o prodej?

Na prvním místě si je třeba ujasnit, zdali chci pomocí článku prodat nějaký produkt, zlepšit brand, anebo jestli je účelem prostě SEO a získání tematického odkazu. V prvním případě je vhodné využít třeba recenzi či kvalitní popis produktu, jeho výhod a případně i slabin a jasná nabídka. V případě budování brandu mohu opět využít recenzi či psát o určitém problému, který daná značka a její výrobky řeší. Takový článek nepotřebuje odkazy anebo stačí prostě jeden na homepage firmy. Zajímavé tipy na různá pojetí PR článku hezky sepsal Drago.

Pokud chci SEO, pak článek nemusí obsahovat různé prodejní řečičky. Je mnohem lepší napsat normální a kvalitní článek a do něj vsunout vhodný odkaz. A to na konkrétní produkt vhodný k popisovanému problému, anebo na další relevantní a hodnotné informace na webu firmy. Třeba Husquarna má poměrně obsáhlou nápovědu ke kácení. Je mnohem snadnější na ni odkazovat, než do textu nějak kostrbatě lepit odkaz na prodejní stránku motorové pily. Z odkazu na relevantní informace navíc na hony nečiší levné SEO.

Pravopis a stylistika obvykle kulhají

Většinu článků jsem dostal už napsanou. Údajně od textařů, ovšem na kvalitě to bohužel nebylo vidět. Prakticky u všech jsem opravoval čárky, typografii (mezery, pomlčky) a ve všech se našly minimálně 2-3 hrubky a několik překlepů, špatně vyskloňovaná slova atd.

Další obvyklý nešvar je vlezlý prodejní styl, který dělá ze zákazníka pitomce a vnucuje mu řešení či produkt způsobem, který už od začátku připomíná podomní prodejce hrnců. Náš výrobek je ve všem směrech úžasný, skvělý, levný a nechápeme, jak jste bez něj mohli doposud existovat! Je hodně těžké napsat článek jinak a dobře. Tady se právě pozná zkušený textař od nezkušeného pisálka za pár korun. Za 30-40 Kč/NS a do zítra to v 99 % případů fakt nepůjde.

Jak poznáte levný SEO článek?

Většina z čtenářů tohoto blogu již jistě nějaký ten pátek na internetu funguje. Když uvidím článek s nepřirozeně skloňovanou a hojně opakovanou frází, třemi odkazy (z toho jeden na wiki) a textem v podstatě k ničemu, je to jasná známka zbastleného PR článku za účelem SEO. Google jistě není natolik stupidní, aby podobný článek v mnoha případech také nepoznal. Kdo píše články na 1 NS a právě se třemi odkazy, navíc obvykle 2 na stejnou komerční firmu a jeden na wiki? Ve čtenáři sice podobný článek nemusí hned budit dojem zfušovaného PR, ale rozhodně mu žádnou radost neudělá. A to autoři kvalitních blogů a magazínů rozhodně nemají zapotřebí čtenáře prudit.

Jak to tedy udělat dobře?

V první řadě si musím ujasnit, zdali má článek prodat, zlepšit brand, anebo zlepšit odkazový profil. Pro první dva případy silně doporučuji podrobnou a seriózní recenzi, klidně i s nějakou tou výtkou. Působí to přirozeně a pokud to není vyloženě žvást, má to kýžený efekt. S odkazy na firmu bych to rozhodně nepřeháněl, bohatě stačí jeden. Gabka Koščová sepsala rozsáhlé tipy jak napsat PR článek, kde můžete nabrat další inspiraci.

Pro SEO je naopak nejlepší napsat delší a informačně hodnotný článek. Jde především o relevantnost textu k odkazu, nikoliv o prodej výrobku! Proto je také důležitá znalost oboru, kdy je autor textu schopen poskytnout skutečně užitečné rady, tipy a odkazy na relevantní a důvěryhodné zdroje. Nebojí se zmínit nevhodné užití výrobku či služby a nesnaží se prodat za každou cenu, nabízí více možností, třeba i zadarmo.

Pokud jsem odborník, ale neumím psát, vždy si můžu najmout někoho na přepsání textu do spisovné a čitelné češtiny. Já si třeba najímám korektorku pro články v angličtině, která mi opraví gramatiku i stylistiku. Když si necháte články napsat, vždy jasně definujte, co konkrétně chcete, a poskytněte odkaz na relevantní informace k problematice. A ne, odkaz na váš produkt bez popisku fakt nejsou relevantní informace!

Textaři nejsou multifunkční odborníci na vše od zdravé výživy až po hydraulické zvedáky! Když jim necháte volnou ruku a zabijácký termín, výsledek je zpravidla výše zmíněný paskvil, který kombinuje vnucování s obecnými žvásty. Osobně už se podobným textařským zakázkám vyhýbám jak čert kříži, protože z toho nic dobrého nekouká. Kvalitní článek má výhodu i při získávání odkazů, takže jeho SEO efekt bude ve výsledku mnohem větší. Nejen díky přirozenému a dobrému obsahu, ale také díky příchozím odkazům. Na jednostránkový povrchní žvást rozhodně nikdo odkazovat nebude.

Fotky táhnou!

Co si budeme nalhávat, dobrá fotka zaujme tisíckrát snadněji než sebelepší nadpis. Není na škodu do článku umístit alespoň 2-3 kvalitní fotky, přidat nějaký nákres či návod. Dobře to vypadá a posune to kvalitu článku o řád výš. Na mikrofotobance dnes koupíte špičkové fotky i pod 20 Kč za kus. I toto je součást obsahu, na kterou se nesmí zapomínat!

Dobré PR i SEO něco stojí

V posledním roce jsem se setkal s rozpalem v ceně od 200 Kč za publikaci až po více než 1000 Kč. I dnešní SEO experti a uctívači content marketingu uznávají, že je lepší mít jeden dobře cílený odkaz z kvalitního webu, než deset odkazů z nekvalitních PR webů. Takový odkaz obvykle nezískáte lacino. Pokud máte hluboko do kapsy, nebojte se nabídnout opravdu kvalitní guestpost článek se zpětným odkazem. Já osobně bych po takovém článku hned skočil – čtenáři dostanou dobrý článek, provozovatel magazínu si ušetří práci a inzerent má kvalitní odkaz bez vynaložení peněz.

Super nápad na start-up :)

V rámci psaní článku o nemilých novinkách k DPH a MOSS mě napadlo několik řešení, která bezesporu dříve či později vzniknou. Jediný (zatím) rozumný způsob je obejití MOSS za použití prostředníka. Zatím není jasné, jak se k celému přenášení DPH na firmy v USA postaví americká diplomacie a velké korporace. Každopádně šikovný prostředník pro vyřešení této patálie by mohl být super nápad na start-up. Tak kdo do toho jdete? 😀

Jaké je tedy řešení? Založit zprostředkovatelskou firmu, která vyřeší hlášení k MOSS za drobné podnikatele a malé firmy. Buď legální firma v EU, anebo anonymní offshore firma. Firma nabídne uživatelům zprostředkování prodeje za rozumnou provizi. S ohledem na DPH ve výši 15-20 % a nutnou byrokracii by jistě většina uživatelů ráda zaplatila slušnou provizi jen aby se vyhnuli MOSS. Připomínám, že zde nejde primárně o obejití placení DPH, ale o obejití téměř neřešitelných požadavků a byrokracie, kterou si vynucuje doplácení DPH přes MOSS.

Soft legální řešení

Založit zprostředkovatelskou firmu, která vybuduje platební bránu schopnou dodat veškeré nutné údaje pro MOSS a zároveň bude v reálném čase objednávky řešit správnou výši DPH. Podobné řešení by bylo samozřejmě značně byrokraticky i technicky náročné, má však potenciál přilákat obrovské množství zákazníků z celé EU. Každý zákazník by tak získal měsíčně plný report včetně všech nutných údajů k hlášení a za to by zprostředkovateli uhradil provizi. Může fungovat buď v režimu, kdy zprostředkovatel řeši veškeré MOSS a DPH přímo na sebe (provize 30 % a víc), nebo pouze poskytne nástroje k placení a sledování nutných údajů a DPH uhradí prodejce (provize 10 – 15 %).

Hard řešení

Udělat zcela anonymní offshore, která by prostě DPH i MOSS ignorovala. EU nemá páky, jak z firem v řadě zemí vypáčit jakékoliv údaje či daně. Prodejci přes podobného zprostředkovatele by pak pouze fakturovali této firmě svou provizi. Nevýhodou je to, že u řady offshore destinací si třeba ČR účtuje srážkovou daň v řádu desítek % z faktury. Aby offshore firma obešla toto omezení (které by ji významně zkrátilo možný zisk, protože zákazníci by logicky nebyli ochotní platit 30 % provizi a pak třeba ještě 30 % jednorázovou daň), může přijmout dvě řešení. Buď vytvoří dceřinnou firmu v USA či EU a přefakturuje to přes ni, anebo zajistí úplnou anonymitu svých zákazníků a tím jim umožní úplně obejít daně.

Novinky v DPH a vznik MOSS – aneb hubíme podnikatele

Evropští i čeští úředníci se asi náramně nudí, takže vymysleli úžasný nápad s placením DPH v zemi pobytu zákazníka, nikoliv prodejce! Aneb velký krok k vymýcení malých podnikatelů (a další jsou v plánu na rok 2016). Řada webů informuje o vzniku centrálního platebního místa MOSS, ale už zcela opomíjí zcela nesplnitelné byrokratické požadavky. Přehled „pro veřejnost“ si můžete stáhnout z webu finanční správy.

Jak to bude fungovat?

Od 1. ledna 2015 (čtete správně!!!) jsou úplně všichni poskytovatelé jakýchkoliv online služeb a elektronického zboží povinni platit DPH v místě pobytu zákazníka! A to buď tak, že je zákazník podnikající plátce, pak se vystavuje faktura bez DPH a zákazník zaplatí DPH sám. Anebo, což je mnohem horší, je zákazník nepodnikající osoba. Pak je povinen poskytovatel služby uhradit DPH za něj a to v dané zemi EU! Nápověda – v EU je cca 70 různých sazeb DPH. Jedinou drobnou výhodou je vytvoření centrálního platebního místa MOSS, takže je možné vše podat na jednom místě. Od roku 2016 jsou však povinné měsíční přehledy k DPH = ročně musíte 12x podat přehledy k DPH, 12x přehledy k MOSS a pak to vše ještě nacpat do daňového přiznání.

Co to znamená?

To znamená, že bez ohledu na obrat, od 1. ledna budou všichni online podnikatelé prodávající v EU mimo ČR donuceni stát se identifikovanou osobou anebo plátcem DPH. (MOSS neplatí pro země mimo EU) Dále budou donuceni špehovat všechny své zákazníky a jednoznačně prokazovat místo prodeje. Údaje musíte archivovat 10 let (!) a samozřejmě musíte absolvovat všechny nezbytné zhovadilosti na UOOU kvůli ochraně osobních údajů. Veškeré náklady na drastické navýšení administrativy, zásadní omezení platebních možností, zvýšení daňové zátěže, zvýšení poplatků, drahá technická řešení prodeje, sledování zákazníků a archivaci hromady písemností a údajů ponese výhradně prodejce. Na výmluvy našich zákonodárců, že se jedná o směrnici EU, zbývá jen dodat, že skoro nikde v EU neexistuje vynucené plátcovství DPH (ev. identifikovaná osoba k DPH) od nulového obratu jako v ČR!

Dokazování místa prodeje

Zapomeňte na snadné online platby přes PayPal. Musíte šmírovat IP adresu zákazníka, číslo bankovního účtu, číslo SIM karty či další údaje a z nich dvěma shodnými a nezávislými způsoby potvrdit místo pobytu. Samotné tvrzení zákazníka přitom není rozhodující. Už teď se jistě všichni těší, jak si Francouz na dovolené v Irsku objedná přes anglickou SIM nějaký e-book.

Ekonomika online „služeb“

Díky novým předpisům se prodej obrovského množství online služeb či licencí stává naprosto neekonomický. Díky vynucenému šmírování enormně roste komplikovanost samotného prodeje, což zvyšuje náklady a navíc odrazuje zákazníka a drasticky snižuje konverze. I bez ostatní administrativy je kámen úrazu zejména placení, protože kvůli šmírování nelze použít většinu jednoduchých (a cenově dostupných) služeb. Bankovní převod či platba přes karetní terminál je pro většinu plateb díky vysokým poplatkům naprostý nesmysl.

Podivné úvahy EUroúředníků

Je zajímavé, že tyto nové předpisy platí i pro každého, kdo něco prodává občanům EU z třetích zemí. Zde už opravdu zůstává rozum stát, proč by vůbec tyto země a firmy měly podobnou euro-zhovadilost řešit. Firma v USA podniká podle zákonů v USA, má místo daňového plnění v USA a evropská DPH jí fakticky může být ukradená. Podle logiky EU by zřejmě každá firma měla platit daně a sledovat předpisy v každé zemi, ze které může pocházet její zákazník?!

Jaké existuje řešení?

První legální řešení je vše honem překopat a snažit se vyhovět požadavkům MOSS. To ale zřejmě nepůjde, protože úředníci (jako obvykle) sami vůbec neví jak by to mělo být. Hlavní zádrhel je ovšem to, že daným předpisům prakticky nejde vyhovět, protože požadavky jsou prostě nesplnitelné.

Jediným rozumným řešením pro malé podnikatele proto zůstává využívat služeb prostředníka. Ten je buď plátce v EU – takže není třeba řešit MOSS, ale je nutné být plátce DPH či osoba identifikovaná k DPH. Anebo je to firma mimo EU a pak není třeba ani to. Prostě firmě vyfakturujete svou provizi z prodeje anebo ji přiznáte na základě čestného prohlášení. Zda firma řeší MOSS a platby DPH v EU už je výhradně její problém, ne váš.

Další možná řešení budou fungovat, ale nejsou úplně ok z pohledu euroúřadů. Podle mě však nejsou v pořádku ani předpisy EU, takže je na každém, jak se rozhodne. Řešení je buď pracovat na falešnou identitu ze země mimo EU, například mít vše na fiktivní osobu z USA. Druhá možnost je založit právnickou osobu mimo EU, ideálně s anonymním vlastníkem. V obou případech byste sice teoreticky měli platit daně v ČR, fakticky však neexistuje žádný snadný způsob, jak něco podobného dokázat.

Jak se vydařil rok 2014?

Přestože to bylo jako na houpačce, považuju rok 2014 za úspěšný. Pokročil jsem v podnikání i vědě, vydělal jsem víc a naučil jsem se spoustu nových věcí. Poznal jsem nové kamarády a snad jsem nenasral moc těch původních. Podařilo se zapracovat na efektivitě, omezení nesmyslů i delegaci práce.

rok2014

Focení

Některé měsíce jsem jel jako drak, jindy jsem třeba 2 týdny neudělal ani fotku. Významné pokroky nastaly zejména v oblasti natáčení a úpravy videa.

Rozhodně se mi nepodařilo přidat na fotobanky tolik fotek, kolik bych rád. Budu si muset vytvořit nějakou stabilní pracovní rutinu a donutit se přidávat pravidelně. Reálně přijatý počet fotek za rok 2014 je 202, což je moje historické maximum. I přes rostoucí portfolio však jdou výdělky nekompromisně pomalu dolů. Za rok 2014 jsem vydělal $1917, za rok 2013 to bylo $2008 a za 2012 dokonce $2077.

Cíl mít 1000 fotek v portfoliu ke konci roku se splnit nepodařilo (největší portfolio má 922), hodně se na tom podepsalo zejména nesmyslné vyhazování na Shutterstocku. Z některých dávek fotek bylo zamítnuto i 80 %, ve většině případů z jednoznačně vymyšlených příčin.

Online podnikání

Hlavním krokem v roce 2014 bylo dost masivní přebudování mého největšího projektu rockhound.cz a úplné odštěpení anglické verze na samostatné doméně mineralexpert.org. Přestože rockhound.cz funguje dlouho, je s jeho provozem neustálá potíž a není už moc kam růst, další aktivity proto cílím nadále hlavně do zahraničí. Mineralexpert.org začínal na nové doméně prakticky z nuly, zejména díky sociálním sítím však jeho návštěvnost poměrně rychle dosáhla slušných čísel v řádu tisíců návštěv měsíčně.

Z dalších projektů bych vypíchnul zejména zahradnikralovstvi.cz, kde se daří pozvolna budovat obsah a také se podařilo zapracovat na monetizaci a web se začíná pomalu splácet. Dobře šlape také photographingminerals.com, které přináší menší zisk z PPC, ale konečně posloužilo i původnímu plánu s prodejem mého e-booku. Od Davida Nogola jsem za 1000 Kč odkoupil jeho původní blog dadajax.net – blog byl samozřejmě patřičně zcenzurován o osobní či jinak nevyhovující příspěvky. Změnil jsem šablonu, nasadil PPC, přidal nějaký obsah a web už zvládl splatit více než polovinu své ceny. Díky stabilní návštěvnosti ze SERP má určitě slušnou budoucnost. Nekomerční, ale důležitou aktivitou byl i tento blog, kde obsah i návštěvnost utěšeně roste.

Naopak další projekty mi tolik radosti nepřinesly. Pokus s microsite nebyl marný, ale chce to poněkud větší nápor. Blog stockphotography.cz poměrně stagnoval, ale celkem bez problémů se zaplatil. Malý niche web krasymongolska.cz jsem sice aktualizoval a doplnil o vhodný affil, nicméně výdělek nezaplatí ani doménu, konverze jsou na nule. Další projekty jsou ve stádiu rozvrtanosti či stagnace a nic zásadního se na nich neudálo.

Jednoznačným pokrokem bylo PPC. Jeden z loňských cílů byl zvýšit výdělky, které v roce 2014 vzrostly více než 10 x. Stále je prostor pro slušné zlepšení, průměrný CTR okolo 1 % je bída a je na čem makat. Naopak affiliate mi pořád nějak nejde. I přes nepravidelné snahy o umisťování odkazů byl tristní výdělek okolo tisíce Kč.

Co bych vypíchnul je opravdu zásadní růst efektivity a zvýšení pasivních příjmů. Fotobanky sice přinesly o trochu méně ($1917), ale zisk z PPC přesáhl 10.000 Kč a cca 3.000 Kč bylo z prodeje e-booku. Dále považuju za nesmírný pokrok delegaci části práce a reinvestování do projektů.

Škola a výzkum

Chytl jsem docela vítr do plachet a  doktorské studium pokračuje dobrým směrem. Skóre jsou 2 recenzované články a prezentace na mezinárodní konferenci, několik dalších článků je rozpracovaných. Plánovaná měsíční stáž v zahraničí byla z technických důvodů odsunuta na jaro 2015, ale i její získání je super. Podařilo se mi také zvládnout novou analytickou metodiku a ulovit menší interní grant na rok 2015.

Finance

Jednoznačně velký pokrok vpřed. I přes omezení otrockých prací na brigádách prakticky na minimum a dost zásadní omezení subdodávek pro jiné byl finanční výsledek lepší jak v roce 2013. K mírnému zlepšení došlo i ve škole, ale zásadnější je pokrok v podnikání, kde celkové roční příjmy těsně překročily 100 tisíc Kč. Meziroční růst tak činí 25 %.

Kam směřovat?

Dilema mezi vědou a podnikáním se v roce 2014 nevyřešilo. Ani v jedné oblasti nedošlo k nějakému zásadnímu pokroku a obojí mě baví. Takže stále zůstávám u svých dřívějších cílů – tedy vydělávat s minimem práce 700 Kč denně (cca 21.000 měsíčně). Pořád mám problém s řešením mnoha zbytečností a nízkou efektivitou. V roce 2015 se proto chci zaměřit na důsledné seškrtání různých blbostí a zbytečných charitativních akcí pro lidi, kteří si toho neváží. Dalším úkolem bude škálovat dobré výsledky a naplno využít delegace k rychlejšímu růstu.

Plnění cílů pro rok 2014

– na konci roku vydělávat $1000 měsíčně (NE, ale lepším se)
– zvýšit výdělek z PPC a affiliate (ANO, ale pouze u PPC)
– delegovat část práce (ANO)
– dosáhnout portfolia na fotobankách 1000 fotek (NE, dosaženo 922)
– nahrát na fotobanky alespoň 10 videí (NE, nahrál jsem jedno)
– zdvojnásobit roční výdělek z fotobank (NE, naopak lehký pokles)
– ujet 1000 km na kole (NE, totální fail)
– složit zkoušky na 4. kyu v aikidu (ANO)
– udělat si delší výlet do ciziny (ANO, i když jsem chtěl delší)
– roztřídit a zaevidovat sbírku minerálů (ANO, až na pár drobností)

Cíle na rok 2015

– pořád ještě chci vydělávat z podnikání 21.000 měsíčně
– konečně rozjet affil a vydělat alespoň 10.000 Kč
– zdvojnásobit výdělky z PPC
– navýšit fotobankové portfolio na 1500 fotek
– vybudovat kvalitní PBN alespoň o 5 webech
– překonat s mineralexpert.org návštěvnost i výdělky rockhound.cz
– rozjet e-shop a prodat za alespoň 30.000 Kč
– udělat malý anglický travel web, který se zaplatí
– prodat alespoň 100 kopií e-booku
– napsat impaktovaný vědecký článek
– ujet 1000 km na kole
– složit zkoušky na 3. kyu v aikidu
– a to nejpodstatnější, vzít přítelkyni na dovču 🙂

Další reporty za rok 2014

Erik Gyepes – diginomád a online podnikatel
Michal Hardyn – affilák a podnikatel
Mário Roženský – machr na affiliate
František Szabó – další machr na affil
David Nogol – portrétní fotograf a online podnikatel
John Vaňhara – čechoamerický podnikatel
Michal Kurečka – online podnikatel
Tomáš Matonoha – fotograf a online podnikatel
Kamil Staš – online podnikatel
Jarek Mikeš – online podnikatel
Viktor Hanáček – fotograf, grafik a online podnikatel
Radek Strouhal – online podnikatel

Vydání e-booku aneb od dopsání k prvímu prodeji

V minulém článku jsem psal o tom, jak jsem psal e-book. Jeho dopsáním však práce zdaleka nekončí a ještě je toho potřeba spoustu zařídit.

Poslední úpravy

Při závěrečné kontrole se ještě vyskytly nějaké chybičky a padl celkem rozumný návrh přidat vysvětlivky k technickým termínům. Do textu jsem tak přidal ještě 4 strany vysvětlivek, znovu vše posunul na správné místo a na konec jsem přidal propagační stránku mineralexpert.org. Celkové skóre tak je 105 stran (A5) a 89 fotek a ilustrací.

Export do PDF

V průběhu procesu jsem několikrát dokument zkonvertoval z Wordu do PDF a vše fungovalo. Samozřejmě, u finální verze se nějak ztratily odkazy a do té doby bezproblémový PDF converter začal stávkovat, nepomohlo ani přeinstalování na novou verzi. S novými Office 2007 jsme se také nedohodli, nakonec to vyřešil až Libre Writer. Samozřejmě se vše zase rozhodilo, protože Open Office a Word nejsou zrovna bezchybně kompatibilní.

Získávání doporučení

Pro prodej je dobré mít nějaké to doporučení, minirecenzi a podobně. V mineralogických kruzích sice nejsem neznámá osoba, ale do celebrity mám hodně daleko. Oslovil jsem proto několik kamarádů a známých, kteří fotí kameny. E-book jsem jim poslal zadarmo a požádal je o pár řádek. Získal jsem tak několik vyjádření, další snad budou od zákazníků. Napsal jsem i dvěma poměrně známým sběratelům a fotografům, ti se ale neozvali.

Landing page

Protože nejsem zrovna expert na landing page nebo prodej produktů, lehce jsem si pomohl tímto šikovným průvodcem. Můj výtvor má rozhodně do dokonalosti daleko, ale primárním cílem bylo vůbec zahájit prodej. Úprava a nakódování mi zabraly zhruba dvě odpoledne.

landing-page

Platba a doručení

Chvíli jsem koketoval s výrobou vlastního skriptu a platbou přes Paypal, ale po zvážení objemu nutných prací jsem to raději odložil. Milá služba e-junkie totiž nevyjde nijak draho (do desíti produktů $5 měsíčně) a zařídí vše potřebné. Zaregistrujete se, přidáte produkt, vložíte na web tlačítko (nebo své tlačítko vybavíte jejich odkazem) a prodáváte. Registrace, vložení produktu, nastavení odpovědního mejlu pro kupující a zkopírování odkazu na už hotovou landing page byla otázka maximálně 15 minut.

Pro platby jsem si zřídil nový business Paypal účet. Mimochodem mě fascinuje, jak se Paypal vzrušuje s EU byrokratickou buzerací, když ani nesídlí v EU. K dolování citlivých údajů z uživatelů se asi hodí každá záminka. Nehodlám riskovat nějaké tahanice ohledně zadržených výplat a problémy s převody, proto je účet business. Je však třeba počítat s poplatky, konkrétně za přijatou transakci platím 5,8 % z ceny.

Propagace a vydání

Udělat landing page je sice fajn, ale někdo se o tom musí dozvědět. Pro e-book jsem nedělal vlastní stránku, ale upravil jsem existující photographingminerals.com – přidal jsem landing page a rovnou jsem upravil i záhlaví, aby náhodně rotovaly fotky. Výhoda existujícího webu je samozřejmě historie, odkazový profil i nějaká ta přirozená návštěvnost. Pak jsem poslal status na FB a na Twitter. Řeknu vám, před odkliknutím takového statusu vám běží v hlavě solidní sbírka možných průšvihů.

Funguje to?

Nikdy jsem takto produkt neprodával a přestože je mechanizmus jednoduchý, je v něm asi milion věcí, kde se může něco pokazit. Dnes už můžu říct, že všechno funguje jak má. Úplně cizí člověk si přes web knihu objednal, přišel mu email s odkazem ke stažení e-booku a na účet dorazily peníze. Takže dalším dlouhodobým úkolem je především propagace a ladění konverzí.

Další plány

Bude třeba pracovat hlavně na propagaci. Získat odkazy, šířit povědomí na sociálních sítích, reagovat na dotazy i kritiku. Na web chci přidat ještě reklamní blok s e-bookem přímo nad nabídku, další propagace bude i na mineralexpert.org. Bylo by fajn získat nějaké recenze a případně hodnocení od známějších sběratelů či fotografů.

Jak jsem napsal první e-book

Napsat e-book rozhodně není sranda, je to pořádná fuška. Stáňa Mrázková napsala e-book o psaní e-booku za 14 dní. Pokud nemáte hromadu připraveného obsahu, solidní praxi a neskutečný tah na branku, tak na těch 14 dní rovnou zapomeňte. Tedy pokud neříkáte e-book slintu o 10 stránkách.

Plánování

Můj e-book se (jaké překvapení) týká focení minerálů. Kvůli mizivé české cílovce je anglicky. Podotýkám, že mě angličtina fakt netrápí a většinou píšu rovnou bez slovníku. Původní plán byl seskupit jednotlivé posty z photographingminerals.com do jednoho PDF e-booku a poskytovat je výměnou za e-mail. Říkal jsem si, že obsah doplním o nějakou bonusovou kapitolku a úvod a je posekáno. Monetizace by probíhala pomocí pár affil odkazů na Amazon v textu. Lidi zadají mejl, dostanou PDFko a bude. Já je pak zkásnu pomocí affilu a navíc mám mejl v databázi, takže je můžu pravidelně prudit s newsletterem. Neočekával jsem žádné zázraky, šlo mi hlavně o propagaci a budování email listu.

titul

Jaký formát?

Cílový formát jsem nechal PDF a A5. Formát A4 je totiž pro pohodlné čtení dost blbý i na PC, natož na tabletu nebo čtečce. Navíc v A5 či podobném je i většina knih a obsah tak vypadá delší. Protože měl být e-book zadarmo, ani mě nenapadlo se zalamovat s nějakými formáty pro čtečky, Kinde, Apple a čert ví ještě co. PDF snad otevřou všichni.

Příprava obsahu

Podle plánu jsem všechny texty z webu zkopíroval do Wordu, rozsah mě dost překvapil. Nějakých 28 normostran, čekal jsem tak polovinu. Říkám si ok, naházím obrázky. Jenže ouha, některé byly dost nevhodné, nebo ve velikosti v e-booku byly k ničemu. Nu což, poupravím co jde použít a zbytek přefotím.

Připsal jsem nějaký skromný úvod, doplnil stránku o autorovi a hodil text e-book ke korektuře. O asi 3-4 dny později a $17 méně se ukázalo, že zdánlivě kvalitní korektura bude po kontrole dalším zkušeným autorem potřebovat „malinko“ poupravit do normální angličtiny. Kamarádka z USA se toho ujala a text se mi vrátil za několik dní červený odshora dolů.

Opravil jsem chyby, doplnil nejasné formulace a zpřeházel odstavce. Postupně jsem do textu začal vkládat obrázky a zjišťoval jsem, co všechno chybí. Dvojice obrázků z webu jsem musel spojit do jednoho, protože jinak mi to Word neustále šoupal kam chtěl. Pak jsem dopsal bonusovou kapitolu a zdálo se mi, že do ucelenosti e-booku ještě něco chybí. Nevadí, dopsal jsem i tuto drobnost, v té době se už e-book textem začal blížit 40 stránkám pouhého textu. Doplnění fotek také nešlo úplně tak rychle, pokaždé něco chybělo, nebyl čas atd. Navíc podrobné popisky k mnoha obrázkům také notně přidaly rozsahu.

Posun od free k placené verzi

S ohledem na rapidně rostoucí rozsah jsem začal přemýšlet o prodeji. Přece jen e-book o bezmála 50 stranách už je na výměnu za mejl trochu hodně. Po doplnění většiny obrázků a titulních stran pro jednotlivé podcelky se rozsah zastavil na 72 stranách. To už jsem o prodeji uvažoval velmi vážně. Rozhodl jsem se proto doplnit jednu velmi důležitou a málokde zpracovat techniku. Jedna kapitolka a hned to bylo dalších 10 stran.

Bylo potřeba vše zformátovat do bloku, doplnit pevné mezery a na několika místech ještě doladit umístění obrázků, aby se popisek nezalomil na další stranu. Po úpravě asi poloviny e-booku došlo k nějaké mystické akci Wordu a písmo se záhadně změnilo z Bookman Old Style na obvyklý Times. Seňor Murphy si zašpásoval, takže vše znova! Zformátovat všechny odstavce, řádkování, odsazení, tvrdé mezery a znova pošoupnout asi čtvrtinu fotek.

Nakonec jsem dopsal ještě stránku odkazů na další zdroje, poděkování, zkompletoval obsah, doplnil několik chybějících fotek a na závěr doplnil affil odkazy do textu. Vymyslet vhodný název a obálku také nebyla právě hračka, vzniklo několik verzí. Po šťastném dokončení jsem poslal text k další kontrole, hlavně kvůli doplněným textům. Konečný rozsah 96 stran!

Kolik to zabralo času?

Pokud nepočítám vytvoření původního obsahu webu (což by dalo vydatných 15 dní full time dřiny), zabralo mi dokončení e-booku včetně fotek a formátování cca dalších 15 dní čistého času. V praxi ovšem tři měsíce, protože k focení bylo ledacos potřeba, mezi korekturami byly prodlevy, bylo potřeba řešit další věci atd. Výhodou je to, že jsem si vše udělal sám. E-book je kompletní včetně grafiky v PDF a stačí ho jen poslat na tiskárnu nebo rovnou číst. Příprava fotek a jejich úprava a popisky však zabraly minimálně stejně času jako samotné psaní, několik celých dní také zabraly opravy textu a formátování.

Co dál? Aneb zdaleka to není všechno!

Po dokončení e-booku ale práce zdaleka nekončí. Protože mám velmi specifickou cílovku a omezený rozpočet, ani mě nenapadne používat drahé placené služby nebo prodávat přes obecné e-book weby nebo Amazon. Musel bych mnohde vysolit nemalé peníze a ještě by mi diktovali cenu. Proto udělám pokus s přímým prodejem přes eBay a pak i přes vlastní web, nejspíš pomocí služby e-junkie. Sice stojí $5 na měsíc, ale v porovnání s provizemi distributorů jsou to drobné a hlavně nemusím nic řešit. Vložím tlačítko a vše vyřeší oni.

E-book rozešlu několika expertům v oboru (zadarmo samozřejmě), aby mi napsali svůj názor. Vybrané názory potom použiju k propagaci a případně zkusím někde získat recenze. Je potřeba vyřešit nový business Paypal účet, vše ověřit, vytvořit na webu landing page a napojit na e-junkie. A dál bude samozřejmě třeba vše aktivně propagovat na odborných fórech, sociálních sítích, získat nějaké recenze atd. Třešínkou na dortu pak bude dořešení faktur zahraničním klientům.

Zazdil jsem svůj největší projekt

Možná to zní dost divně, ale je to tak. Úmyslně jsem se rozhodl nadále nevěnovat energii svému největšímu projektu. Možná se k němu někdy později vrátím, možná ne. Za současné situace ale nevidím smysl v jeho dalším rozvoji a budu pokračovat jinde a jinak.

Kde je problém aneb doplnění 12. 1. 2015

Mnoha lidem tento článek hnul žlučí. Strhla se řádná bitka na FB, vyrojila se záplava nových pomluv, dokonce nějaký šikula posílá anonymní mejly mým kamarádům a podobně. Takže pro pořádek, dále rozebíraný projekt za celou svou historii vydělal pouhých cca 8000 Kč, zatímco přímé náklady bezpečně přesáhly 25 000 Kč. O nějakém bohatnutí nemůže být ani řeči ani v případě, kdy se dotyčným pomlouvačům někam vypařily ty stovky hodin programování, kódování, opravování špatně popsaných fotek uživatelů a řešení chyb i spousty dotazů – samozřejmě zadarmo. O svých výdělcích píšu otevřeně na tomto blogu a pokud to někdo považuje za „vejvar“, tak by asi měl navštívit psychiatra.

Nově vzniklé diskuze a potrefené husy mě dostatečně přesvědčily, že tento článek mnohé ťal do živého. Opravdu se dotyčným nehodlám omlouvat a vzniklá situace mě jen potvrdila, že omezit mé aktivity v tomto projektu byl správný krok. Aktivní uživatelé a přispěvatelé na web mají nadále moji podporu a vážím si jejich spolupráce. Web bude normálně funkční, ale už nenabízím žádnou odměnu za články a sám moc článků psát nebudu.

O projektu

Rockhound.cz je můj srdcový projekt. Začal jsem na něm pracovat už v roce 2004, užil jsem s ním hodně srandy i starostí. Vždy jsem se snažil projekt nějak rozvíjet, poskytovat uživatelům službu, pomáhat s tím, co sám jako sběratel minerálů řeším a hledám. Vše samozřejmě zadarmo, první stálá reklama se na webu objevila až v lednu 2014! Předtím jsem čas od času umístil nějaký banner či odkaz, ale většinou dočasně a o výdělku snad ani nešlo mluvit.

Rozvoj projektu

Na rockhound.cz jsem se prakticky naučil programovat v PHP, s výjimkou pár řádků kódu jsem vše vymyslel a napsal sám. Ostatně v roce 2004 ještě ani neexistovaly objekty, frameworky a další vymoženosti. Postupně jsem web rozšiřoval a i přes určité snahy o jeho převod do objektové podoby k tomu nikdy nedošlo. Nemělo to smysl, nároky na paměť by několikanásobně vzrostly, stálo by to spoustu času a stále ještě jsem jediný programátor tohoto projektu. V průběhu času se také postupně měnil design, od klasické primitivní tabulkové verze až po dnešní podobu. Poslední design už dělal profesionální grafik. Vše jsem samozřejmě kódoval sám. Po celou historii webu se jedná o druhou největší databázi fotografií minerálů a lokalit vůbec, první místo drží nepoměrně větší Mindat.org.

Monetizace projektu

Původně jsem vůbec neuvažoval o případné komerční části projektu, i když později to samozřejmě začalo být aktuální. Jendoduše už jsem si nemohl dovolit rozvíjet projekt zadarmo a ještě do něj lít finance. Protože nejsem fanouškem placených členství a dalších podobných pseudo-VIP věcí, logicky jsem sáhnul po produktech a PPC. Affil je samozřejmě otázkou až posledních let, v nějakém roce 2007 současné moderní metody monetizace či snadné online platby neexistovaly. Vyzkoušel jsem ledacos, fórum, databázi lokalit, články, úvahy byly nad sponzory/inzerenty placeným PDF, obcházel jsem přímo obchodníky s minerály, vymýšlel jsem placené exkurze na lokality, zkouším e-shop, 2x jsem vydal kalendář, nabízím recenze produktů, nabízel jsem autorům odměnu za psaní článků atd. Jen částečně dnes funguje PPC, vše ostatní je jedním slovem v prdeli.

Proč to nefunguje?

Dlouhá léta jsem si říkal, že lidé v ČR dorostou, že se naučí toleranci a sdílení. Bláhově jsem se domníval, že kvalitní práci a špičkové informace dostupné zdarma někdo ocení. Snažil jsem se poskytovat kvalitní služby, přehledné a jednoduché rozhraní, lidské podmínky užití. Nikdy to moc nefungovalo. Důvod je velice prostý. Za prvé je cílovka pár tisíc lidí – to by až tak nevadilo. Druhý problém je pak to, že tato cílovka je neuvěřitelně nesolidární a hamižná. Rádi chodí na web a sosají informace ve velkém, ale míra lidí ochotných něco poskytnout na oplátku je v promile. Pro srovnání, když se člověk podívá na zahraniční weby jako mindat.org. strahlen.org či mineralienatlas.de, opravdu to je specificky český problém. Na rockhound.cz přijde denně 500-1000 lidí, top návštěvnost byla ke 40 tisícům měsíčně. Počet aktivních uživatelů spočítám na prstech jedné ruky!

Logika po česku

Mnoho sběratelů má své pidiweby a chodí na FB, samozřejmě nahrávají fotky kdečeho. Z mého odstupu více než dekády provozu můžu říct, že tuto dobu přečkalo z těch pidiwebů jen pár a to zcela bez aktualizace. Aktivní není ani jeden, obvykle maximálně do 2-3 let majitel vyhoří a web časem zanikne. Dávat fotky do FB skupiny o 50 lidech je také jistě velice produktivní. Přesto o stabilní a kvalitní spolupráci není zájem. Bohužel, i mnoho kamarádů prostě nehne prstem, dokonce ani za peníze.

Jako třešínka na dortu je to, že kolují různé pomluvy jak na webu vydělávám desetitisíce měsíčně a někteří chytráci se vzájemně ujišťují, že mi na web nic nedají, abych z toho náhodou něco neměl. Přitom především oni mají jedinečnou možnost se zviditelnit (a to včetně obchodníků) zcela zadarmo. Mohou psát článek za peníze a ještě by si ho přečetlo několik tisíc lidí místo maximálně pár stovek. Pomocí fotek mohou zadarmo propagovat své zboží, mohou si zadarmo umístit informačně přínosný PR článek s odkazem (web má GPR 4!). Zájem je nulový.

Co tedy dál?

Rozhodl jsem se ke kroku, o kterém jsem uvažoval už dřív. S poslední modernizací rockhound.cz jsem odštěpil anglickou verzi jako zcela separátní web mineralexpert.org. Už delší dobu tento web postupně přesouvám do popředí, buduju odkazy, makám na obsahu. Nadále se hodlám věnovat výhradně anglickému projektu, kde je odezva i ochota ke spolupráci na výrazně lepší úrovni. Navíc je zde také nesrovnatelně lepší šance k výdělku. CPC z AdSense je přibližně 3x vyšší jak u české verze a CTR je také asi o čtvrtinu vyšší. Dokonce byl i zájemce o přímou inzerci za cenu, o jaké si můžu nechat v ČR leda zdát. Po mnoha diskuzích s dlouholetým parťákem, který také webu obětoval mnoho set hodin, jsem se definitivně rozhodl, že Češi a Slováci si takový web nezaslouží. Neváží si práce, nejsou ochotni se o cokoliv podělit, něčím přispět – ale berou jako samozřejmost, že někdo bude poskytovat podobné špičkové služby o svém volném čase zcela zdarma.

Česká verze bude samozřejmě nadále v provozu, ale nebudu se jí už moc aktivně věnovat. Pokud bude zájem o odkazy, PR článek atd., samozřejmě rád vyhovím. Ale nehodlám nadále ztrácet čas doprošováním se či nabízením spolupráce či honorářů. Není zájem, není nabídka.

Proč nenahrávat obrázky na sociální sítě?

V současnosti je sociální marketing skloňován téměř všude a bez sociálních sítí si málokdo umí představit propagaci. Když je nemáte, jako byste nebyli. Ovšem podmínky užití sociálních sítí skrývají řadu velice nepěkných věcí, v ČR dokonce jsou hodně na hraně rozporu s autorským zákonem. Další text je psán s ohledem na fotky, ale platí samozřejmě také pro texty či video.

Nahráním fotky poskytujete trvalou a převoditelnou licenci

Zdá se vám to neskutečné? Ale je to tak! Nahráním fotky na Pinterest, Facebook či Twitter garantujete poskytovatelům sociálních sítí trvalou a převoditelnou licenci. Převedeno do lidské řeči, nahranou fotku může sociální síť používat skoro libovolným způsobem, včetně prodeje či poskytování smluvním partnerům! Vás nemusí nijak informovat, nic vám neplatí a dokonce ani nemá povinnost uvést autora. Licence je trvalá, tedy nezanikne například smazáním fotky ze sociální sítě. Jako bonus ovšem nesete plnou právní odpovědnost za užití. Tedy pokud třeba sociální síť použije fotku ke komerčním účelům a vy nemáte souhlas fotografovaných osob, nesete v případě žaloby odpovědnost vy.

Kradení fotek nikdo neřeší

Sociální sítě nijak neřeší jednoznačný fakt, že drtivá většina nahraných fotek byla autorům ukradena. Spokojeně se schovávají za DMCA a plnou odpovědnost nese ten, kdo kradenou fotku nahrál či nasdílel. Běžní uživatelé jsou zvyklí cokoliv a kdekoliv kopírovat a sdílet, nějaké drobnosti jako autorský zákon či pouhá slušnost jim nic neříkají. A sociální sítě samozřejmě kradení obsahu vítají, protože na tom vydělávají miliardy.

Internet je veřejný prostor, ale…

Mnoho lidí, včetně online podnikatelů, má bohužel stále dojem, že internet je veřejné místo a mohou si dělat co chtějí. Stejně jako na náměstí stojí socha a můžete ji prohlížet či dokonce na ní posedět, můžete libovolně prohlížet obsah na webu. Ovšem nemůžete tu sochu odnést domů nebo dokonce prodat, stejně tak nemáte právo někde postahovat cizí fotky a vkládat je na sociální sítě, takže pozor. (Vkládáním je i oblíbené pinování fotografií přímo z webů na Pinterest!) Vystavujete se dvojímu nebezpečí, protože po vás může škody požadovat jak sociální síť (za fotky nesete plnou odpovědnost), ale stejně tak může požadovat náhradu autor.

Vždyť přece o nic nejde

Mnoho lidí o problému vědělo, ale nijak ho neřešili. Častá výmluva byla, že přece o nic nejde a sociální sítě fotky nijak masivně nevyužívají. Pak začal Pinterest prodávat pohlednice či další předměty s nahranými fotkami a rázem mnoha lidem sklaplo. Do budoucna lze očekávat podobné projekty také u Facebooku a Twitteru, možnost komerčně využít miliardy fotek je prostě příliš lákavá. Mnoho lidí nahrává fotky ve velkém rozlišení, řada lidí umí i celkem slušně fotit a neuvědomují si tento problém, což je samozřejmě pro provozovatele sociální sítě potenciálním zlatým dolem. I kdyby z mnoha miliard fotek na Facebooku bylo využitelná pouhá setina procenta, pořád se bavíme o milionech fotek.

Jak a co nahrávat na sociální sítě?

Na sociální sítě nahrávejte pokud možno jen odkazy na články a fotky, sociální sítě si z nich umí udělat náhled. Nahrajete však pouze odkaz, nikoliv fotku, a tím pádem sociální síť nezískává práva k takové fotce. Pokud z nějakého důvodu nahráváte fotky přímo, zmenšete je na šířku přibližně 650-800 pixelů a označte je výrazným vodoznakem, ideálně s webovou adresou či jménem autora. Pochopitelně smíte nahrávat pouze vlastní či legálně zakoupené fotografie. U zakoupených licencí k fotkám ovšem pozor na fakt, že nemáte právo komukoliv udělit licenci k dalšímu užití či přeprodeji a tím porušujete podmínky sociální sítě i podmínky fotobanky či smlouvy s autorem! Ve většině případů se sice nic nestane, ale zejména v budoucnu budou takové právní problémy jistě přibývat.