Živnostník jako firemní subdodavatel

Mnoho živnostníků pracuje pro střední a velké firmy jako subdodavatelé. Má to samozřejmě své výhody, ale také řadu možných úskalí. V tomto článku bych se chtěl zaměřit na obecnější přístup k podobným zakázkám – mnohokrát jsem se totiž nachytal, tak to třeba někomu uspoří čas, nervy a peníze.

České schéma

Obvyklé české schéma je, že zhotovitel udělá 80 % práce a dostane 20 % peněz. (To je naprosto špatně a je to mimo jiné přímou příčinou rychlého úpadku západní civilizace, nicméně o příčinách a následcích tohoto jevu teď psát nechci.) Jedním z velmi nemilých důsledků je to, že většina obchodníků či majitelů firem má pocit, že mají svaté právo vás podvádět a okrádat. Je to však chyba i nás zhotovitelů, protože je máme s jejich požadavky hned poslat k čertu. Pokud jste schopní, spolehliví a svou práci děláte kvalitně, rozhodně na vaše místo nečeká spousta jiných, jak se často tvrdí – právě naopak! Kvalitní služby vždy stojí na kvalitních zhotovitelích, bez kterých ani ten nejlepší obchodník nemá co prodat.

Práce subdodavatele

Mnoho OSVČ pracuje jako subdodavatelé pro firmy, které jejich práci dále přeprodávají, často s pořádně mastnou přirážkou. Podobný model má své výhody – například nemusíte shánět zakázky, ani řešit jednotlivé zákazníky a případně neplatiče. Nicméně počítejte s tím, že většina podobných firem je vlastněna tvrdými obchodníky, kteří považují za své svaté právo vás naprosto oškubat. Snaží se veškerou práci a rizika hodit na subdodavatele, nicméně při dělení zisku už najednou tak ochotní nejsou.

Jak se nenachytat

Jednatelé firem a obchodníci vás často budou tlačit do rychlého stanovení ceny, obvyklá taktika je používání časové tísně a různých forem psychického nátlaku, navíc vám často neposkytnou dostatek informací. Před vyjednáváním o ceně se vždy podívejte na koncové ceny firemního zákazníka, často budete velmi překvapeni jejich výší. Nikdy nestřílejte cenu od boku, vždy si pečlivě zvažte všechny náklady a možné zádrhele, klidně si vezměte chvíli na rozmyšlenou – pár hodin ještě nikoho nezabilo. Čím obecnější je požadavek, tím větší rezervu použijte a tím buďte obezřetnější. Mnoho zákazníků se vás snaží donutit střelit cenu aniž by vám poskytli úplné informace a pak najednou požadují za tuto cenu ještě další práci navíc. Nátlak, spěch a nedostatek informací jsou typické poznávací znaky problémových klientů. Také se nenechte obměkčit řečičkami o nízkých maržích, ztrátách a podobně. Zažil jsem i situaci, kdy mi obchodník tvrdil, že se mu to nemůže zaplatit. O pár dní později jsem zjistil, že mnou požadovaná cena nebyla ani 10 % z jeho marže.

Říkejte ne

Stanovte si svou minimální cenu a přičtěte minimálně 10 % rezervu na nenadálé prodlevy, reklamace a další problémy, jinak ponesete veškerá rizika vy. Obvyklý obchodní model je hodit vysoutěžení zakázek, ukázky práce a další nevděčné a vysoce riskantní činnosti na subdodavatele pod příslibem budoucí zakázky, zisku a blablabla. Pokud chce přeprodejce služeb získat nového zákazníka či poskytnout slevu, musí nést rizika a náklady on. Jinak pouze přehodí práci (náklady) na subdodavatele, ale sám neriskuje nic kromě pár telefonátů či mejlů. Osobně mám s odmítáním či stanovením ceny stále problémy, ale spousta předchozích problémů mě vyškolila a teď si dávám podstatně větší pozor.

Nikdy nikomu nedůvěřujte

Vždy počítejte s nejhorším a vše chtějte písemně, klidně si na schůzky berte i diktafon. Mnoho solidně působících „obchodníků“ a „podnikatelů“ slibuje modré z nebe, ale potom se ke svým slibům neznají a nemají se k placení. Práva se často domůžete jen velmi těžko anebo velmi pozdě, ovšem taková kopie mejlu či nahrávka schůzky je pro podobné vykuky pořádná pohroma. Vyplatí se také postupně shromáždit informace o koncových klientech, ceny, marže, kontakty, termíny a další citlivé údaje. Ne snad abyste svého firemního zákazníka podváděli či obcházeli, ale abyste měli pojistku a naopak nepodváděl on vás. Mnoho „podnikatelů“ ve středních firmách má šéfovské manýry a snaží se s dodavatelem zacházet jako s kusem hadru, různě na vás vyvíjet nátlak a případně rovnou chtějí něco přikazovat. Obchodní partner vám však nemá co poroučet, pokud něco chce, musí také něco nabídnout.

Zbavte se nesolidních zákazníků

Nebojte se zbavit nesolidních klientů, nikdy z nich žádný pořádný užitek nebude, ale zato budou stálým zdrojem mnoha potíží. Někdy zakázka vypadá zpočátku slibně, ale najednou se zvrtne. Často také máte málo platící klienty ze začátků svého podnikání. Dlouho jsem u některých lidí váhal, ale nakonec jsem rád, že jsem spolupráci ukončil. Podobné rozhodnutí je často emocionálně náročné, máte strach přijít o zakázku a hledáte tisíc výmluv. Po ukončení několika stresujících a finančně nevýhodných forem spolupráce jsem však nakonec vždy měl lepší pocit a žádná finanční katastrofa se nekonala. Podobní lidé jsou často (opět podle Paretova pravidla) zdrojem pouhých 20 % příjmů, ale zvládají vyprodukovat až 80 % stresu a problémů.

Udržujte vlastní kontakty

Vždy se snažte držet si několik kvalitních zákazníků, i když pracujete většinu času jako subdodavatelé jediné firmy. Je to v podstatě nutné i kvůli švarcsystému, ale je to zároveň vaše pojistka. Pokud máte vlastní web, vlastní produkty a vlastní zákazníky, má nad vámi případný firemní zákazník výrazně menší převahu. Firma může změnit vedení, může zkrachovat, může vám nutit nižší ceny, může se stát tisíc dalších věcí – a pokud nemáte jiné příjmy, najednou se ocitnete v krajně nepříjemné situaci.

Příspěvek byl publikován v rubrice Podnikání a jeho autorem je diginomad. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

2 komentáře u „Živnostník jako firemní subdodavatel

  1. Dobry den,
    jestli je to mozne, tak to neni komentar, ale dotaz.
    Muj syn pracuje u ceske televize jako kameraman-zivnostnik.
    Nedavno jsem slysel ostry nazor,ze se jedna o typickou „schwarce arbeit“.Nemohu to pochopit,kdyz plati veskere socialni davky a dan.

    Diky

    • Pokud dělá výhradně pro ČT, pak ano, je to švarcsystém, protože kdyby byl zaměstnán na stejné pozici, musel by zaplatit podstatně víc. To ale je chyba především zaměstnavatele, který zaměstnance často tímto způsobem vydírá. Navíc nakonec dostane nižší důchod, nemá nemocenskou atd., takže stát sice míň vybere, ale taky podstatně míň zaplatí. Pokud pracuje jako kameraman i mimo ČT, pak je to normální živnost a není se o čem bavit.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *