Nekryté peníze – fungování a následky

Je velmi zajímavé, že jen naprosté minimum lidí tuší, odkud se vlastně berou peníze a jak fungují. Je to jedno z obrovských tabu moderní společnosti. Tento článek je jakýmsi východiskem pro několik dalších mých úvah či názorů, které mají už velmi reálné dopady na podnikání a také přístup k němu i k daním a dalším důležitým věcem.

Ekonomika vs. současný monetární systém

Celý obor ekonomie není zcela závislý na dnešním typu peněz, jedná se totiž o společenskou vědu, která funguje i ve společnosti s jiným druhem platidel, včetně směny zboží a služeb. Valná část dnešní ekonomie ovšem vznikla a byla otestována výhradně v tomto systému. Ekonomie je společenská věda, která na rozdíl od přírodních věd nemůže provádět snadno ověřitelné experimenty a objekt svého zájmu pozoruje v reálném čase a nepřímo. Jakékoliv prognózy nebo modely vychází z různě přesné statistiky a zkušeností tvůrce. Je proto třeba být v přístupu krajně obezřetný, mnoho současných přístupů totiž vzniklo v systému moderních (nekrytých) peněz a v jiném prostředí vůbec fungovat nemusí.

Jak vznikají peníze?

Všeobecně rozšířený názor je stále ten, že peníze jsou kryty zlatem, popřípadě aktivami státu – tedy například státními podniky, pozemky a dalšími formami majetku. Peníze podle lidí vytváří centrální banka. Půjčky jsou podle všeobecného mínění kryty z vkladů dané banky. Tak to ovšem už dávno nefunguje. Moderní peníze totiž vznikají jako dluh. Někdo (osoba, firma, stát…) se zaváže v budoucnu splatit dluh o určité výši. Banka peníze nevezme ze svých rezerv či vkladů, ona je zcela natvrdo vytvoří z ničeho a pustí do oběhu. Dotyčný dlužník poté peníze splácí a tím zase peníze zanikají. Jedná se samozřejmě o zjednodušení, obvykle v cyklu figuruje komerční banka, centrální banka a stát a různě si přeposílají úvěry, dluhopisy a další „cenné“ papíry, ale to na principu nic nemění – jedná se pouze o kouřovou clonu, aby tento trik nebyl tolik vidět.

A kde se stala chyba?

Vytvoření nových peněz je tedy v podstatě založeno na závazku někoho, že v budoucnu vytvoří nějakou hodnotu. Mohli bychom tedy říci, že peníze jsou kryty důvěrou dlužníka i věřitele. Banka však peníze vyrábí z ničeho a v podstatě nic neriskuje. Primárním problémem je tedy zejména to, že banky mohou vytvářet téměř neomezené množství peněz, které vůbec neodpovídá skutečné produkci a reálnému „bohatství“. Rychlost vytváření peněz se liší v závislosti na státních regulacích, v podstatě se ale pouze jedná o poměr problémů způsobených centrální bankou a komerčními bankami – celková velikost problému se ale nemění.

Banka sice neriskuje nic, ne tak již dlužník. Obvykle se požaduje ručení reálným majetkem. Banka tedy nemůže prohrát – pokud dlužníci nezaplatí, v nejhorším případě peníze odepíše, ale neztratí žádný skutečný majetek. Obvykle ale výměnou získá auto, nemovitost či další použité záruky, které navíc často převyšují cenu dluhu. Pokud dlužník peníze vrací, musí platit i úrok z dluhu – a banka na tom opět vydělá.

Zásadní problémy tohoto mechanizmu jsou hned dva. Už z principu tvorby peněz je jasné, že peníze na zaplacení úroku nikdy nevznikly. Pokud peníze na úrok neexistují, nemohou být zaplaceny. A to znamená jediné – určité procento dlužníků nikdy nemůže dluh splatit, protože peníze na jejich dluh nikdy neexistovaly. Je to systémově zabudovaný a nevyhnutelný bankrot určité části populace. Tento zabudovaný bankrot je hnacím motorem korupce. Druhý problém je méně zřejmý. Banka v případě splacení i nesplacení vždy vydělá, buď získá navíc úroky (za které nakoupí majetek), nebo získá přímo majetek z exekuce. Tato vlastnost znamená v praxi to, že banky neustále bohatnou na úkor ostatních a neustále tak zvyšují nerovnost obyvatel.

Bezzubá centrální banka

Většina lidí si myslí, že peníze vyrábí centrální banka, která kontroluje také sílu měny. To je pravda pouze částečně, protože rychlost tvorby peněz (tedy rychlost poskytování úvěrů) ovlivňuje centrální banka pouze výší úrokové sazby. Když chce úvěry přiškrtit, tak úroky zvedne a množství nových úvěrů klesá a naopak. Jedna věc je však nezvratná – množství peněz v oběhu se musí neustále zvyšovat, jinak by došlo ke splacení všech dluhů a moderní peníze by přestaly existovat. Díky tomu „ekonomika“ zdánlivě neustále roste, ve skutečnosti to ale může být naopak. V oběhu jsou totiž mraky ničím nekrytých peněz, které vůbec neodpovídají reálné produkci. Pokud se k tomu přičte ještě hromada státních regulací, masivní přerozdělování peněz a jednotlivé státní měny, vzniknou temné vody, kde můžou bankovní žraloci lovit jak se jim zlíbí.

Co způsobují moderní nekryté peníze?

Moderní peněžní systém je nehorázné svinstvo, protože devastuje celou společnost. Drastickým způsobem zvyšuje nerovnost obyvatel, kdy skupinka bohatých neustále bohatne a postupně ukrajuje ze střední vrstvy, která se postupně sune do vrstvy chudých. Samotný tento jev je velmi nežádoucí, protože například vytváří extrémně korupční prostředí, koncentruje moc v rukou několika málo „vyvolených“ a umožňuje manipulovat s celým pracovním trhem, který je uměle podhodnocen.

Další nepříjemný jev jsou spekulace – na burzách se obchodují měny, dluhopisy, akcie, opce a future kontrakty. Jen jednotky procent z těchto „cenných“ papírů jsou kryty skutečnou hodnotou, zbytek jsou pouhé spekulace, papírky, bubliny… prostě podvod.

Světlo na konci tunelu

Moderní monetární systém má však i jednu „milou“ vlastnost. Aby se množství peněz v oběhu zvyšovalo, je třeba poskytovat čím dál více půjček. Množství peněz v oběhu se zvyšuje, tím ovšem zároveň znehodnocují (ředí) cenu již existujících peněz. Rychlost propadu hodnoty peněz ukazuje inflace. Pokud však bude rychlost poskytování úvěrů příliš velká, inflace se dostane nad zvladatelnou hranici a celý peněžní systém se zhroutí. (Americký dolar ztratil za cca 100 let přibližně 97 % své hodnoty, česká koruna zvládla ztratit cca 85 % hodnoty za pouhých 20 let!) Pokud naopak bude poskytnutých úvěrů málo, začne inflace klesat a dokonce může začít hodnota peněz růst (to je deflace). Pokud ovšem příliš vzroste deflace, systém se opět sesype. Kouzlo celého systému je v tom, že čím více peněz je v oběhu, tím hůře se kontroluje a tím více se zužuje prostor mezi inflací a deflací. Celý systém je tedy ze své definice sebedestruktivní – jakmile nebude kam expandovat a jak propojovat trhy, bude postupně ubývat prostor pro manipulaci měny až nakonec nevyhnutelně dojde k měnovému bankrotu. A měnový bankrot bude velmi výhodný pro ty, co skutečně něco vyrábí nebo produkují. Naopak pro různé spekulanty a vlastníky papírových firem a „cenných“ papírů to bude pohroma.

A co z toho plyne pro nás? Měli bychom si držet přiměřený a zvladatelný (fyzický) majetek, nežít na dluh a podnikat v oborech, které skutečně něco produkují. Moderní bankovnictví neprodukuje nic, pouze skrytě ožebračuje populaci, spekuluje a snaží se, aby se na tento měnový podvod přišlo co nejpozději. Státy jdou bankám na ruku a řeší jejich maléry, protože pád měnového systému by znamenal i pád politiků, kteří jsou v tomto podvodu namočeni až po uši. A banky ani státy v žádném případě nechtějí svobodného, vzdělaného a nezadluženého člověka – takový člověk se totiž špatně ovládá, protože ho nelze nijak snadno vydírat ani oblbovat.

Příspěvek byl publikován v rubrice Názory a jeho autorem je diginomad. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

1 komentář u „Nekryté peníze – fungování a následky

  1. Pingback: Prokletý zisk | DigiNomad.cz

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *