Jsem negativní, nečtěte to ;)

Poslední dobou čím dál víc narážím na nálepkování lidí jako hatery (či hejtery, hejtry atd.) – mimochodem jako bychom neměli české výrazy – anebo alespoň označování lidí za negativní. Ano, jsem zcela vinen, jsem negativní. Asi budu i ten hejtr… Raději dál nečtěte, není to in a odporuje to růžovému pozitivnímu myšlení.

Být negativní je složité

Poctivě musím přiznat, že se ve spoustě věcí nimrám až moc. Snažím se to omezit, neřešit blbosti a zbytečně nekritizovat. Nekoukám na zprávy, nečtu bulvár ani další podobné žvásty. Snažím se nerozčilovat s blbostma, ale někdy to prostě nejde. Je fakt, že když vás nějaký idiot rozčílí, jemu je to většinou jedno, zato vy se tím pak užíráte. Ale právě proto je někdy potřeba dotyčné(mu) dát průšvih pěkně vyžrat a nedusit to v sobě. Sice to je politicky nekorektní, ale všem stejně nikdy vyhovět nejde. V podnikání je dost často tendence propagovat „zákazník má vždy pravdu“ – to právě ani náhodou. Pokud je zákazník pouze nevzdělaný, nemám problém s ním věc podrobně probrat. Ale pokud se mě snaží odrbat nebo dělá (často naschvál) problémy, rozhodně mu nebudu přitakat. On něco nabízí a něco chce, já také. Vztah zaměstnavatel-zaměstnanec nebo prodejce-zákazník nemá dominantní stranu. Pokud si jedna strana myslí, že si bude diktovat a prudit, tak je bohužel na omylu a rychle se rozloučíme. Zcela typický problém většiny českých šéfů a manažerů – a pak slyšíme neustálé nářky jak nejsou lidi… Pravidelně je slýchám od lidí, co se jim kvalitní práce zdála drahá… Přitom zaměstnanec je zcela pozitivní, nekritizuje, nemá vlastní názor, nehádá se.

Pozitivní alibizmus

Na nálepkování „negativních“ a „hejtrů“ jako se mi nelíbí všeobecný trend růžového myšlení, pozitivizmu a neřešení problémů. Jakmile se mi kritika nehodí do krámu nebo něčí názor nevoní, hned je to negativista a hejtr. Problémy nevidím, problémy nejsou, svět je fajn. Ano, svět je v mnoha ohledech fajn. Ale v mnoha ohledech by jen s minimální snahou mohl být 100x lepší, jen bychom se všichni museli malinko víc snažit, nedržet hubu a nenechat si všechno líbit. Politická korektnost a pozitivita je často jen alibizmus pro zavírání očí nad tím, co se mi nehodí. Popřípadě problém přenálepkuji nebo označím cizím slovem a on jakoby zmizí. Ale zmizel doopravdy? Vyřešilo se něco? Zmizel někdy nějaký průšvih proto, že se tváříme, jakoby nebyl? Nevím jak u vás, u mě většinou ne…

Jak si rozhasit psychiku

Víte co je na pozitivním myšlení špatně? Že vaší psychice vládne podvědomí, které nelze nijak přelomit, překonat ani občůrat. Emoce jsou mnohokrát silnější jak logika. Když vás něco bezmezně naštve, uloží se to. Když každý den vidíte problém, uloží se to. Logicky si můžete říkat do aleluja, že to je v pohodě. Ale vaše podvědomí moc dobře ví, že to v pohodě není. A ejhle, máme tu vnitřní konflikt, ze kterého vzniká vnitřní stres. Vůbec ho vědomě nevnímáte, dokonce ani kdybyste ho vědomě hledali, tak nebude vidět. Zdánlivě vám nic není, všechno je v pohodě. Přesto jste nervózní, necítíte se úplně dobře a časem to může vést až k zhroucení, vyhoření a podobně. Takže někdy je lepší být negativní cholerik, zařvat si a být v pohodě. Potlačování problémů či nálepkování na růžovo se vám časem může pekelně vymstít. Odstranění podobných vnitřních konfliktů je dost obtížné a časově náročné. O hackování podvědomí ale až někdy jindy 🙂

Příspěvek byl publikován v rubrice plky a jeho autorem je diginomad. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

4 komentáře u „Jsem negativní, nečtěte to ;)

  1. Znám jen několik vzácných moudrých lidí, kteří zpříjemňují svému okolí život tím, že šíří kolem sebe pozitivní energii, i když velmi dobře vědí jak to s tím světem a lidskou společností není v pořádku. Mnohem početnější jsou nafoukaní tupci naprosto spokojení s tímto světem a hlavně sami se sebou, v tom žádná kladná energie ovšem není a rozhodně ke zmírnění všeho zla na světě nepřispějí, naopak.

  2. Já jsem věčný optimista a s něčím špatným se vyrvonávam tak, že vím že svět nezměním. Maximálně se mohu změnit já a pohled na onen svět. Tím se nezříkám občasného upozorňování, že je něco špatně, že mě něco štve, ale neutápím se v tom a hlavně vím že má pravda a názor nemusí být pravdou pro někoho jiného. Protože každý může mít svou pravdu. Zkrátka každý na světě máme jiné normy a když se s někým potkám, tak se potkají mé normy a jeho normy a nelze někoho odsuzovat za to že se chová podle svých norem. Pokud mi vadí, tak se mu příště vyhnu.

    • Prvně jsem chtěl napsat, že je dobré nebýt pořád pozitivní a sluníčkový (i když se o to snažím) a vyjádřit svůj názor má někdy opravdu větší cenu, než to v sobě potlačovat.
      Ale Kamil to vystihl ještě lépe..jsme vlastně taková „tabula rasa“ a záleží jen na našem vnímání, jak si život představujeme. Často se tedy stačí na věc podívat z jiného úhlu nebo respektovat to, že pravda je relativní a ušetříme tak sobě i ostatním dost nervů 🙂

    • Souhlas i s Kamilem, určitě je pohled vždy relativní. Problém je to, že něco zrovna moc pozitivní není a někdy se určitým lidem prostě vyhnout nejde. Ale holt co naděláme že…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *